Považuji se za divadelní herečku, řekla držitelka ceny Kristián Daniela Kolářová

Oblíbená herečka Daniela Kolářová se stále považuje spíše za divadelní herečku, i když na pražském Febiofestu byla oceněna za přínos kinematografii. Od poloviny 60. let objevila ve stovce filmů, televizních snímků a desítkách seriálů. Divadelního jeviště si však cením víc, řekla na páteční tiskové konferenci.

“Když jsem se rozhodla studovat Divadelní fakultu, nebylo zvykem, že by se člověk hned dostal na Barrandov. Dostala jsem angažmá na Vinohradech a s Jaromírem Hanzlíkem nás začali obsazovat do filmů i televize. A tak se moje herectví rozšířilo o další techniky, protože hrát divadlo je jiné než účinkovat před kamerou či dokonce v rozhlase. Mikrofon je totiž mrška. Je mu jedno, co máte na sobě a jak vypadáte, ale prověří vaši připravenost. Při načítání knih je důležité, aby člověk měl co sdělit, dokonale tomu rozuměl,” vysvětlila.

Vysněné role, mezi nimiž byla Líza v Obchodníkovi s deštěm či Markétka ve Faustovi, ji sice minuly, ale našla se v mnoha jiných, neméně důležitých. Třeba v německy psané dramatice režiséra Dušana Davida Pařízka; za výkon ve hře Thomase Bernharda U cíle získala Radokovu cenu.

“Před filmovou kamerou jsem poprvé stála vyděšená, musela jsem se přizpůsobovat situacím a učila se vlastně za pochodu,” podotkla. Na Febiofestu uvede v sobotu film Jana Svěráka Obecná škola z roku 1991, ve kterém ztvárnila menší roli učitelky zdeptané svými žáky.

“Je to moje nejmilejší role. Vedle mě byli obsazeni báječní herci v čele s Janem Třískou či Rudolfem Hrušínským. Bylo období, kdy se učitelky nesměly vdávat a mít děti. A tak jsem si tam zařadila tu svou utrápenou postavu, která se na maloměstě stará třeba o svou maminku – a pak se ve škole dostane mezi ty malé grázlíky. O to víc mě fascinuje, jak režisér Svěrák tu třídu chlapečků zvládl,” odpověděla ČTK na dotaz, proč zvolila právě tento snímek. Na pracovní setkání s oběma Svěráky ráda vzpomíná, cení si toho, jak jejich filmy charakterizuje vedle tragikomických okamžiků i úcta k lidem.

Kolářová, která předloni oslavila sedmdesátiny, strávila 44 let v Divadle na Vinohradech. Ani po odchodu ze stálého angažmá neodpočívá, objevila se například ve filmu Polednice inspirovaného stejnojmennou Erbenovou baladou.

“Na Vinohradech jsem i ve zlém období prožila krásné chvíle. Chtěla jsem se osvobodit, vyvázat z náročného úvazku a volný čas korigovat sama,” vysvětlila, proč angažmá opustila. Dnes ji mohou diváci vidět v Divadle U Valšů v Horovitzově Drahé Mathildě a Goldflamově Dámské šatně, ve Studiu Dva, v divadle Palace a ve Viole.

Zdroj: ČTK