Uběhlo přesně 12 let od smrti Karla Svobody (†68). Proč si vzal život?

Přesně před 12 lety, 28. ledna 2007, nalezla večer Vendula Svobodová mrtvé tělo svého muže Karla poté, co na zahradě jejich domu spáchal sebevraždu pomocí střelné zbraně. Na legendárního hudebního skladatele vzpomíná množství lidí dodnes. Co ho tehdy přimělo vzít si život? 

Byl talentovaný, měl rodinu, milující ženu i obdiv fanoušků a přátel. Písně, které složil, se notoricky vryly do paměti celého národa. Když se řekne Lady Carneval, Včelka Mája, Nechte zvony znít nebo Stín katedrál, každý si hned vybaví pár not. Život Karla Svobody však poznamenala řada tragédií i vážná choroba.

“Znala jsem Karlovy depresivní stavy, manické fáze nemoci i poruchy příjmu potravy. Podle názoru odborníků to byl stav na hospitalizaci, Karel ale systematickou pomoc odmítal,” svěřila se v pořadu 13. komnata vdova Vendula, nyní Pizingerová (45). “Řešil své problémy antidepresivy, která občas kombinoval s alkoholem. Delší čas jsem se bála, že se něco stane…,” zavzpomínala na nelehké chvíle.

Život Karla Svobody nebyl navzdory jeho talentu žádnou procházkou růžovým sadem. V roce 1993 podlehla rakovině jeho první manželka Hanka a později pohřbil dokonce i dceru Klárku, která onemocněla leukémií. Občas se mu prý zdálo, že mu okolí nedokáže odpustit jeho vydřený úspěch a že má kolem sebe spoustu závistivců. Navzdory bipolární poruše však řadu let bojoval jako lev.

Ještě na konci prosince 2006 skladatel podstoupil operaci srdce a podle blízkých měl spoustu plánů do budoucna. Jen o měsíc později však bylo všechno jinak. “Karel Svoboda trpěl depresemi a pokud vím, tak se i léčil. Lidé trpící depresemi někdy i přes intenzívní léčbou páchají sebevraždy. Deprese vzniká bez zjevné příčiny, je svým nenápadným počátkem podobná cukrovce nebo rakovině,” uvedl před časem pro iDnes lékař Petr Zemek, který se se Svobodou znal ještě z dob studií.

Karel Svoboda po sobě nezanechal ani řádek na rozloučenou. Právě tento fakt vzbuzuje v některých lidech všelijaké pochybnosti, podle jeho blízkých však takový v podstatě byl. Uzavřený člověk, který se příliš nesvěřoval ani vlastní ženě.

“Je nám tady určeno být jen nějakou dobu, záleží jen na nás, jak si to užijeme. Těším se z obyčejných věcí, jako je tráva, voda, les. Někde se dobře najím, dám si kafe nebo třeba panáka a koukám na lidi, jako to dělají starý dědci v Itálii…” přiznal skladatel před smrtí deníku Blesk.