Vyhledávání
Změnil jsem se v morouse, říká o sobě Michal Viewegh
Do smíchu se trochu nutím, tak si občas pomáhám vínem a místy si uchechtnu.
Michale, Andělé všedního dne je nový český film Alice Nellis podle tvé knižní předlohy. Už jsi ho viděl?
Viděl. A moc se mi líbí. Je to silně herecky obsazené, jsou tam drahé triky, to možná diváci ocení, takové ty americké záběry z helikoptérty nad Nuselským mostem, skvělé kostýmy, ti andělé jsou takoví stylizovaní, jsou vyšší a mají takové neviditelné chůdy pod nohavicemi. Takže je to opravdu drahý film a je to na tom výsledku vidět. Hlavně je to takový citlivý příběh. Příběh jednoho dne o obyčejných lidech, o umírání a je tam i humor… snad.
Michale, kdy ses opravdu od srdce zasmál?
Tak tohle je pro mě otázka na tělo, protože to se mi vážně moc nedaří a moji příbuzní a známí by to potvrdili, že jsem se změnil v takového morouse, který se do smíchu občas nutí. Tak si pomáhám vínem, které mě nastartuje a pak se občas i uchechtnu.
Jeden případ zfilmování tvé knihy nedopadlo úplně dobře. Byl to Případ nevěrné Kláry, což dělali Italové. Jak ses z toho poučil?
Tak on to byl docela příjemný neúspěch. Oni nás ubytovali v hotelu v Benátkách, přímo nad kanálem, tam nás týden hostili, takže dalo se to skousnout… to jsem teď zlehčil, ale samozřejmě potom je to nepříjemné v kině, když to vidíte v Čechách, to publikum reaguje vlažně a vy víte, že ten film mohl být lepší. Ale prostě to je život. Zase si můžeme namlouvat, že my, Češi, to umíme natáčet líp než oni. Zase tam ale byly ty exkluzivní kulisy, ty Benátky, což byl takový bonus. Ale možná to přiměje nebo přimělo diváka, že si přečte knížku. Já se za tu knížku nestydím, v mých očích je pořád dobrá. Ten film se třeba úplně nepovedl, ale to se stává.
Celý rozhovor můžete slyšet už zítra ráno v 9:00 na Frekvenci 1.