Dramatický útěk jak z akčního filmu a olympijské zlato pro zesnulou gymnastku: neuvěřitelné příběhy Tipsportu pro legendy

„Já jsem proti Rusům hrál v tom devětašedesátém ve Stockholmu. Vyhráli jsme 2:0 a já dával ten druhej gól. Po zápase jsem tak seděl v kabině a říkal si: ‚to máte za to, jak jste na mě mířili těma kalašnikovama. A na mou manželku a děcko.‘“

Jedenaosmdesátiletá hokejová legenda Josef Černý dokáže vyprávět strhujícím způsobem. Má zdravý smysl pro drama i pointu a po každé jeho větě se už těšíte na tu další. Byl prvním hokejistou, jehož sportovní i životní příběh Nadace Tipsport ve spolupráci se sdružením Post Bellum před čtyřmi lety natočily v rámci projektu Tipsport pro legendy. Jeho cílem je zaznamenávat osudy bývalých československých sportovních reprezentantů a zpřístupňovat je široké veřejnosti. Zároveň nadace těm sportovcům, kteří to potřebují, pravidelně každý měsíc finančně přispívá a snaží se jim tak alespoň částečně vracet to, co pro svou zemi udělali.

Od roku 2016 se v Praze a Bratislavě natočilo už víc než 60 sportovců. Dlouhé, někdy i celodenní rozhovory zaznamenané na kameru, se postupně zpracovávají a medializují. Natáčené osobnosti zároveň prosíme, aby si s sebou do studia vzaly také pro ně nejdůležitější artefakty a hmotné vzpomínky: diplomy, výstřižky z novin, medaile. Občas nás některý překvapí i tím, že neváhá přinést těžký zlatý pohár nebo osobní archivy vážící desítky kil. Zatímco se nahrává jejich příběh, skenujeme a fotografujeme jejich vzpomínky. Můžete se s nimi seznámit jednou měsíčně v páteční příloze deníku Sport a také v desetiminutových televizních dokumentech na ČT Sport. I Česká televize vysílá každý měsíc jeden nový příběh.

Zlato pro Elišku

Například ten o Věře Růžičkové, zlaté olympijské medailistce z letních her v Londýně z roku 1948. Československým gymnastkám přímo na olympiádě onemocněla na dětskou obrnu kolegyně Eliška. Věra se svými kamarádkami jí slíbily, že pro ni vybojují zlato, což se jim skutečně podařilo. Stejný večer Eliška zemřela. „Z Londýna jsme si tak vezly zlaté medaile a Eliščinu urnu,“ říká na záznamu pohnutým hlasem Věra Růžičková. Když podepisovala souhlas s pravidelným příspěvkem od Nadace Tipsport, rozbrečela se dojetím. Většina sportovců reprezentujících svou vlast v době komunistického teroru upřednostnila vrcholový sport před studiem. Po ukončení sportovní kariéry je režim zcela zanechal jejich osudu, s nejnižšími důchody. Příspěvek 5000 korun měsíčně mnohým z nich zcela změnil kvalitu života.

Věra Růžičková zemřela v listopadu 2018, necelé dva roky po jejím rozhovoru pro Paměť národa. Díky natáčení zůstane její sportovní i životní osud zachován příštím generacím.

Poslední metr ke svobodě

Všechny natočené příběhy jsou zajímavé, některé jsou ale opravdu mimořádné. Obrovskou radost nám vždy udělá, pokud pro veřejnost objevíme skutečně zapomenutou legendu. Josef Wolf byl komunistickým režimem zcela vymazán z paměti československé veřejnosti. Náš nejslavnější cyklista z 60. let, kapitán reprezentace, emigroval do Švédska, kde pokračoval v úspěšné kariéře a několik let reprezentoval Švédsko. Doma v Československu se o něm nesmělo mluvit ani psát, a tak zveřejnění jeho neskutečného příběhu vyvolalo minimálně ve sportovních kruzích malou senzaci.

Josef se dohodl s manželkou, že opustí Československo. Když tehdy člen rodiny vycestoval na Západ, režim držel její zbytek doma jako rukojmí. Manželka s dítětem ale v době, kdy Josef závodil s týmem ve Švédsku, vyjela na výlet ze tetou do Německa a podařilo se jim utéct do Západního Berlína. Josef se k plánovanému útěku od týmu nemohl po celou dobu švédských závodů odhodlat. Byl přitom v zoufalé situaci, protože si uvědomoval, že rodina už na něj možná čeká ve svobodném světě. Neměl o nich žádné zprávy. Až v přístavním městečku Trelleborg, kde čekali na trajekt zpět, sebral veškerou odvahu – a také svůj pas z přihrádky u řidiče autobusu – a pod záminkou, že si jde vyfotit město, se oddělil od skupiny. Vedení týmu prošpikovaného agenty to rychle zjistilo. Členové výpravy vytvořili rojnice a začali malý přístav systematicky prohledávat. Josef zapadl k holiči. V zrcadle při střihání viděl, jak venku pobíhají jeho kolegové a hledají ho. Když vyšel z holičství, rychle zaběhl do kina a myslel si, že má vyhráno. Po skončení filmu ale do nich venku málem vrazil. Nenápadně zašel do kostela a položil se mezi první a druhou řadu modlitebních lavic. I tam záhy dorazila jedna z pátracích skupin. Došli až ke třetí lavici, než si řekli, že ani v kostele Josef není a že už musejí spěchat na trajekt. Byli asi metr od něj. Josef byl volný. Záhy se setkal i se svou rodinou a dodnes žijí všichni spokojeně ve Švédsku.

Všechny tyhle osudy by byly bez projektu Tipsport pro legendy pozapomenuty nebo zcela ztraceny. Budování systematické sportovní paměti národa je dlouhodobým posláním Nadace Tipsport. Kromě znovuobjevených osobností už má ve sbírce i příběhy dodnes slavných jmen: Karola Dobiaše, Milana Nového, Jarmily Kratochvílové a řady dalších. Je před námi ještě hodně práce.

Václav Sochor

předseda správní rady Nadace Tipsport

Pokud máte tip na sportovní legendu, jejíž životní příběh bychom měli zaznamenat, dejte nám vědět na vaclav.sochor@tipsport.cz. Děkujeme.

 

Galerie