Míra Michálek zakončil svou jízdu Československem v Aši. Jaké byly jeho poslední stovky kilometrů?

Moderátor Frekvence 1 Míra Michálek se vydal na cyklojízdu Československem. Za dva týdny najel úctyhodných 1135 kilometrů! Jak vypadal poslední úsek jeho cesty? Kde mají tu nejlepší pizzu? Přečtěte si Mírův deník.

Pokračuji dál přes jižní Čechy. Konečně aspoň na chvíli rovina. Mířím do Jindřichova Hradce. Města, které je, podobně jako Telč, pohádkové a krasné. Cestou projíždím hranicí Čech a Moravy nakreslenou na silnici. Přemýšlím, jestli je to ten výtvor recesistů, o kterém jsme před nedávnem mluvili v rádiu. Měl řadu odpůrců, ale mně se to líbilo. Jindřichův Hradec mě vítá milou atmosférou a vysokými teplotami. Procházím si zámek a přilehlé uličky plné historických domů. Město obklopují dva rybníky. V tom menším se krásně zrcadlí stará zástavba i zámek. Je tu muzeum gobelínů a vyznačený 15. poledník, který městem prochází.

Galerie

Dnes z Jindřichova Hradce do písku. Jihočeské vesničky miluju. Kouzelné návsi, na kterých nikdy nechybí rybník, kostelík nebo kaplička a do toho nádherná, až stovky let stará hospodářská stavení. Trhám třešně u cesty. Jsem líný sesednout z kola. Trest za lenost přichází hned záhy. Ztrácím rovnováhu a padám do příkopu i s kolem. Přejíždím železniční přejezdy, místní parní úzkokolejky jezdí hned na několik míst. Je to krásný zážitek a chce si místa rezervovat dlouho dopředu. Přijíždím hodně unavený do Písku. Etapy v Česku jsou proti Slovensku dlouhé a mají překvapivě víc kopců. Písek slaví 777 let a na náplavce jsou tematické sochy z písku. Město je nejhezčí večer při západu slunce, kdy stačí jen sedět u Otavy a kochat se.

Galerie

Z jižních Čech dnes mířím na západ. Cílem je Plzeň. Město, které netřeba příliš představovat. I přesto, že nabízí spousty turistických vyžití, tak si tady užijete hlavně městský život. Kvalitní restaurace a nespočet kaváren. Kdo mě zná, ví, že jsem velký milovník Itálie, a tak mi můžete věřit, že právě tady je podnik s tou nejlepší pizzou v republice. Pivo je tu doma, takže se nikde nemůžete zmýlit. Na náměstí instalovali novou sochu Spejbla a Hurvínka. I ti jsou tu doma. Povedla se!
Plzeň má úžasně řešené cyklostezky. Praha může jen bledě závidět. Celé město v klidu projedete, aniž byste překáželi provozu nebo chodcům. Cyklisté vítáni tady platí dvojnásob. Cestou mě překvapili dva posluchači. Kamioňák Roman na mě čekal v lese, aby mě pozdravil, a Lukáš přijel 100 km a pak mě hledal po různých silnicích. Našel a fandil mi pomocí megafonu u krajnice.

Galerie

Jsem v Chebu a opravdu rád. Úsek Plzeň Cheb byl otřesný. Přes 100 km, z toho 60 do kopce a 40 po velmi rušném hlavním tahu na Cheb. Jízda mezi kamiony je strašná, ale někdy to nejde jinak. Aby toho nebylo málo, začíná lejt jak z konve. Do Chebu přijíždím úplně vyřízený. A aby byl vesmír v rovnováze, tak zde si dávám nejhorší pizzu, co jsem kdy jedl. Aby nebylo vše jen špatné, musím vyzdvihnout nádhernou neporušenou krajinu západních Čech. Cestou jsem narazil na městečko Úterý. Takhle zvláštní, až temnou energii místa jsem nikde nikdy necítil. Je to hodně krásné, ale hodně zvláštní místo. Rozhodně ho doporučuji, i nedaleko přilehlý ohromný klášter Teplá.

Galerie

Z Chebu do Aše. Dnešek je už jen závod s časem. Do 11.45 musím být v Aši, abych zvládl projet kolem cedule v živém vstupu do rádia. Povedlo se. Teď jen vystajlovat fotku. Trvá to dlouho. Jsem atrakcí. Řidiči, kteří poslouchali, teď troubí a mávají. A já tu stojím s kolem nad hlavou.

Galerie