Od potopení Titaniku uplynulo 106 let. Některé pasažéry zabily záchranné vesty!

Je to již 106 let, kdy se impozantní Titanic 14. dubna roku 1912 po nárazu do ledovce potopil. Na lodi tehdy přišlo o život kolem půl druhého tisíce lidí, což z události dělá jednu z nejhorších námořních katastrof mírových období. Jak ale lidé po nehodě skutečně umírali? Překvapivě se jich utopila jen menšina a některé životy si paradoxně vyžádaly dokonce záchranné vesty.

Když se řekne Titanic, napadnou většinu lidí jen samá superlativa. Legendární loď vyplula 10. dubna 1912 ze Southamptonu ve Velké Británii a převážela zhruba 2 tisíce lidí do vzdáleného New Yorku ve Spojených státech. Čtyři dny po začátku cesty, 14. dubna, však došlo k obrovské tragédii, která se zapsala do dějin. Titanic narazil do ledovce a během dvou hodin klesl ke dnu. O život přišly dvě třetiny lidí na palubě.

Zemřelo 76 % členů posádky, 80 % pasažérů a 25 % pasažérek. Ze 107 dětí na palubě jich přežilo jen 57. Ačkoli jako oficiální příčina úmrtí většiny zesnulých je uváděno utonutí, skutečnost byla odlišná. Voda atlantického oceánu měla na místě tragédie zhruba 0 stupňů, což zdravý dospělý člověk přežije maximálně o trochu déle, než je čtvrt hodiny. Pak zkrátka umrzne.

Zdroj: Shutterstock

Mnohé životy si však vyžádaly také sebevraždy. V bezvýchodné situaci, kdy byli mnozí muži nuceni opustit své manželky a zůstat na potápějící se lodi, zvolili někteří smrt střelnou zbraní nebo jinými způsoby.

Některé lidi připravily o život těžké padající předměty, které se na lodi nezřízeně pohybovaly vlivem gravitace. Naprosto paradoxním zabijákem se však staly i záchranné vesty. Podle spisovatele Václava Králíčka mohly při nesprávném používání napáchat více škody než užitku.

„Pokud člověk s navlečenou vestou skáče do vody i z poměrně malé výšky, musí sklonit hlavu ke zkříženým rukám na prsou a držet se v této pozici i po dopadu. Prudký proud vody se nesmí dostat mezi tělo a vestu, hrozí nejen poranění či zlomení žeber, snadno může dojít i ke zlomení kostí krční páteře, či přímo ke zlomení vazu,“ uvádí Králíček ve své knize Titanic – Nikdo nechtěl uvěřit. Lidé, kteří cestovali na palubě Titaniku, se přitom do vody řítili z výšky přesahující nejvyšší skokanský můstek.