Vyhledávání
Od potopení Titaniku uplynulo 106 let. Některé pasažéry zabily záchranné vesty!
Zdroj: Shutterstock
Je to již 106 let, kdy se impozantní Titanic 14. dubna roku 1912 po nárazu do ledovce potopil. Na lodi tehdy přišlo o život kolem půl druhého tisíce lidí, což z události dělá jednu z nejhorších námořních katastrof mírových období. Jak ale lidé po nehodě skutečně umírali? Překvapivě se jich utopila jen menšina a některé životy si paradoxně vyžádaly dokonce záchranné vesty.
Když se řekne Titanic, napadnou většinu lidí jen samá superlativa. Legendární loď vyplula 10. dubna 1912 ze Southamptonu ve Velké Británii a převážela zhruba 2 tisíce lidí do vzdáleného New Yorku ve Spojených státech. Čtyři dny po začátku cesty, 14. dubna, však došlo k obrovské tragédii, která se zapsala do dějin. Titanic narazil do ledovce a během dvou hodin klesl ke dnu. O život přišly dvě třetiny lidí na palubě.
Zemřelo 76 % členů posádky, 80 % pasažérů a 25 % pasažérek. Ze 107 dětí na palubě jich přežilo jen 57. Ačkoli jako oficiální příčina úmrtí většiny zesnulých je uváděno utonutí, skutečnost byla odlišná. Voda atlantického oceánu měla na místě tragédie zhruba 0 stupňů, což zdravý dospělý člověk přežije maximálně o trochu déle, než je čtvrt hodiny. Pak zkrátka umrzne.
Zdroj: Shutterstock
Mnohé životy si však vyžádaly také sebevraždy. V bezvýchodné situaci, kdy byli mnozí muži nuceni opustit své manželky a zůstat na potápějící se lodi, zvolili někteří smrt střelnou zbraní nebo jinými způsoby.
Některé lidi připravily o život těžké padající předměty, které se na lodi nezřízeně pohybovaly vlivem gravitace. Naprosto paradoxním zabijákem se však staly i záchranné vesty. Podle spisovatele Václava Králíčka mohly při nesprávném používání napáchat více škody než užitku.
„Pokud člověk s navlečenou vestou skáče do vody i z poměrně malé výšky, musí sklonit hlavu ke zkříženým rukám na prsou a držet se v této pozici i po dopadu. Prudký proud vody se nesmí dostat mezi tělo a vestu, hrozí nejen poranění či zlomení žeber, snadno může dojít i ke zlomení kostí krční páteře, či přímo ke zlomení vazu,“ uvádí Králíček ve své knize Titanic – Nikdo nechtěl uvěřit. Lidé, kteří cestovali na palubě Titaniku, se přitom do vody řítili z výšky přesahující nejvyšší skokanský můstek.