Vyhledávání
Zavřít
Prezident nedělá reálnou politiku. Je to ztělesnění názorů a hodnot, říká politolog Jan Bureš
Druhé kolo prezidentských voleb se nezadržitelně blíží. Pátek a sobota rozhodnou, jestli ve své funkci nadále setrvá Miloš Zeman, nebo ho vystřídá profesor Jiří Drahoš. Politolog Jan Bureš tvrdí, že to bude těsný souboj a má pro to své důvody.
Pane profesore, jak byste shrnul těch pět let prezidentské funkce Miloše Zemana?
Miloš Zeman ukázal, že svou funkci naprosto nezvládl. V drtivé většině případů se rozhodoval mimo rámec ústavy a několika zákonů. Zeman zkrátka přesvědčil o tom, že dělá všechno přesně opačně, než by se od něj očekávalo.
Můžete nám prozradit nějaký konkrétní případ, kdy Miloš Zeman překročil ústavu?
Připomněl bych zde jeden moment. Když vláda nedostane důvěru ve sněmovně, měla by podat demisi. Pokud vláda podá demisi, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat. Vzpomeňme si na dobu Rusnokovy vlády. Prezident tuto vládu neodvolal ba naopak, nechal ji vládnout dál.
Další problém nastal v roce 2013, kdy padla vláda Petra Nečase. Ve sněmovně se tehdy nabízela většina poslanců pod vedením předsedkyně ODS Němcové, která sehnala 101 poslaneckých podpisů. Prezident ji i tak odmítl, a to z politických důvodů. Šlo totiž o pravicovou vládu. Poté si prezident jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka a jeho vládu „přátel Miloše Zemana”.
Další porušení zákona nastalo tehdy, kdy prezident Zeman nejmenoval tři profesory vysokých škol. Mluvíme o Jiřím Fajtovi a Ivanovi Ošťádalovi z Univerzity Karlovy a Janu Eichlerovi navrženého Vysokou školou ekonomickou. Tito lidé řádně obhájili profesorské řízení na vysokých školách. Vláda schválila jejich jmenování a jejich jmenování je opět prezidentskou povinností. To je ve své podstatě pošlapávání jejich odborné kariéry.
Našli bychom tady spoustu dalších podobných kroků, které ve společnosti vyvolávali podobné rozpaky až nepochopení nebo šok ze strany občanů České republiky.
To vypadá, jako by měl Miloš Zeman naprosto volnou ruku ve svých rozhodováních. Jak je toto možné?
Chyba byla, že nikdo v senátu ani ve sněmovně tyto přešlapy neřešil. Minimálně se měla najít skupina senátorů, kteří by zvedli svůj hlas proti Miloši Zemanovi. To se ale nestalo, protože se ho ty poslanci a senátoři bojí. Svými názory urážel různé skupiny společnosti, například menšiny. Vyjadřoval se negativně o neziskových organizacích. Dokonce útočil na premiéra.
My jsme toto pětileté období přežili bez větší úhony, ale utrpěli jsme spíše morálně politickou úhonu, protože Miloš Zeman mohl v očích občanů snížit prestiž prezidentské funkce.
Nemyslíte, že za Zemanovy činy a výroky stojí spíše jeho tým?
Tým Miloše Zemana je také problém. U pana Mynáře je záhadou, jak si z úřednického platu byl schopen nashromáždit majetek za sto milionů korun. U pana Nejedlého zase existuje vážné podezření, že je určen k tomu, aby sháněl finance pro kampaň Miloše Zemana. Rád bych připomněl, že veřejnost dodnes neslyšela jednoznačnou odpověď, kde vzal tým Miloše Zemana peníze na minulé prezidentské volby. I letos je to financování velmi neprůhledné.
Další problémovou osobou je pan Ovčáček. Nejen to, že je agresivní, ale jedná v rozporu s pravidly státního úřadu. Nechová se neutrálně a v podstatě uráží politické oponenty. Velice často se vyjadřuje hodnotícím způsobem, a hlavně negativně o konkurentech Miloše Zemana nebo o politicích, kteří Zemana kritizují.
Zdá se, jako by voliči Zemana volili celou hrstku osob.
Voliči Miloše Zemana by si měli uvědomit, že volí-li Miloše Zemana, volí také pokračování těchto lidí, kteří s ním na hradě jsou.
Pane profesore, spousta voličů Miloše Zemana argumentuje tím, že je Jiří Drahoš vědec a akademik, nikoliv politik. Co si o tom myslíte?
To je ale zároveň jeden z nejsilnějších pro-Drahošovksých argumentů. Dnes žijeme v době, kdy mají občané dost standardní politiky. Naše politické elita už je přece jen několik let neobměněná.
Zemanovi se také před pěti lety podařilo voliče přesvědčit o tom, že není politik. Přišel přece jen z politického důchodu, kde byl 10 let. Velmi rychle se bohužel do té politické elity začlenil zpátky. Krátce po nastoupení do úřadu dal jasně najevo, že hraje podle klasických politických not. Společnost si v dnešní době myslí, že úspěšný politik je ten, který je schopen pro zemi něco dokázat.
Jen taková vsuvka. Po revoluci v roce 1989 byli přece všichni, kdo nastupovali do politiky, nezkušení. Byli to maximálně lidé, kteří o politice psali. Například Petr Pithart a samozřejmě Václav Havel. I bez zkušeností se těmto lidem povedlo realizovat rozsáhlé transformační kroky v oblasti politického a ústavního systému.
Můžete našim čtenářům připomenout, jaké jsou vlastně pravomoci prezidenta republiky?
Celková hodnota tohoto úřadu tkví v tom, že je to symbol státnosti a symbol, jenž má sjednocovat společnost. V rámci svých kompetencí prezident může zasahovat do politického života, ale ne nějak významně. Základní pravomoci se dají naučit z literatury a ústavy velice rychle. Politická zkušenost zde nehraje žádnou zásadní roli. Jedná se spíše o hodnoty a vize, které prezident předává občanům.
Pravomoci prezidenta skutečně neumožňují výkon nějaké reálné politiky. To je základní problém, který je u nás spojován s přímou volbou prezidenta.
Co vy si myslíte o 1. kole prezidentských voleb?
Průzkumy naznačovaly, ze největší šanci na postup má pan Drahoš. Celá řada lidí ho neznala, protože není moc lidí, kteří se zajímají o vědeckou práci a o to, kdo stojí v čele akademie věd. Voliči si z několika kandidátů kromě Miloše Zemana vybírali toho, kdo pro ně ztělesňuje to, co si s tím úřadem spojují, to znamená určitou solidnost a určitý věk – v tom byl například neúspěch Marka Hilšera.
Drahošův postup se mi zdá logický. Nese s sebou silný příběh úspěšného akademika a vědce. Každý z ostatních kandidátů tak dobře neztělesňoval tu komplexní představu o vyspělé osobnosti, která by na hrad měla zasednout.
Co říkáte na Drahošův výrok, že naše sněmovní volby byly do určité míry ovlivněné ruskou tajnou službou?
Myslím si, že to bylo zbytečné. Ano, o vlivu tajných služeb a vlivových agentur se můžeme domnívat, ale jejich práce je tak precizní a utajená, že se pro tato tvrzení těžko hledají důkazy. Když už pan Drahoš chtěl s takovýmto výrokem vystoupit, mohl kritizovat lidi, kteří stojí kolem Miloše Zemana. Někteří z nich jsou ekonomickými zájmy docela jasně napojeni na zájmy cizích státu.
Například pan Nejedlý byl jednatelem české pobočky firmy Lukoil – jedné z největších ruských firem zpracovávajících ropu. To mohlo vyvolat pochybnosti o tom, kde se berou peníze na kampaň Miloše Zemana. Dalo by se tomu mnohem lépe věřit, než že naše volby ovlivnila tajná služba.
Způsob, jakým to pan Drahoš vyslovil, nebyl úplně šťastný. Věcně je tento problém ale vážný a nelze o něm tvrdit, že neexistuje.
Zeman na východ, Drahoš na západ. Vaše tvrzení?
Vztah Zemana k Rusku má dvě roviny. V té první, ekonomické, úspěšně prosazuje české obchodní zájmy. Otázkou zůstává, jestli Miloš Zeman pomáhá jen určitým konkrétním firmám a co z toho má poté český stát.
Zeman na druhé straně nikdy neudělal nic proti Rusku. Nikdy nepoukázal na tamní problémy, jako je například kvalita demokracie. Tyto problémy dokonce omlouvá. V případě Číny argumentuje pouze tím, že je to jiný systém a jiná kultura. To tak úplně neplatí. Lidská práva jsou stejný naprosto na celém světě.
Zeman tyto problémy bagatelizuje ve veřejných debatách. To působí samozřejmě i na českou společnost. Jestliže bagatelizuje porušování lidských práv v Číně nebo v Rusku, tak případné porušení bagatelizuje i v České republice.
Jeden příklad. Záležitost Krymu. EU se rozhodla, že na Rusko uvalí sankce za porušení mezinárodních práv. Je poté problém, když jeden z vysokých představitelů členského státu EU toto zcela otevřeně zpochybní. Zeman dokonce prohlásil, že je Krym integrální součástí Ruska. V podstatě zlegalizoval okupaci.
Jedním z hlavních témat těchto voleb je vypořádání se s migrační krizí. Padla celá řada výroků. Jak byste nynější situaci shrnul?
Oba kandidáti mají na tuto věc stejný názor. Miloš Zeman několikrát poukázal na to, že Jiří Drahoš je s kvótami smířen. To tak úplně není pravda. Jiří Drahoš má na uprchlivkou krizi stejný názor, jaký má většina české veřejnosti včetně Miloše Zemana.
Přitom řešení uprchlické krize je starost vlády a represivních složek. Toto není v pravomocích prezidenta republiky. Miloš Zeman klame veřejnost, když říká, že je schopen tuto krizi odvrátit. Prezidentské pravomoci jsou v tomto problému naprosto minimální.
Tuto krizi také nelze vyřešit opevněním hranic. Nepovedlo se to žádnému státu. Ani Itálii, ani Řecku nebo dalším. Neříkám, že problém nemá řešení, ale do určité míry to byla sezónní záležitost. Dnes můžeme vidět, že migrační vlna výrazně polevila. Tento problém by se měl řešit v rámci celé EU, nikoliv jenom České republiky.
Co si myslíte, že by se stalo, kdyby byl znovu zvolen Miloš Zeman?
Zde mohou nastat dvě situace. Buď si Miloš Zeman uvědomí, že už není nikomu zodpovědný a že ho žádné volby nečekají. Mohl by se stát ještě méně kontrolovatelným, než byl do teď.
Nelze vyloučit ani to, že by se pokusil svůj odkaz do budoucna vylepšit. Nastává tady otázka, jak moc se změní člověk, kterému je třiasedmdesát let. Existují také dohady o tom, na kolik dělá Miloš Zeman vlastní politiku a na kolik dělá politiku lidí, kteří stojí za ním. Někdy mám pocit, že o jeho znovuzvolení usilují více lidé kolem něj než on sám.
A kdyby byl zvolen Jiří Drahoš?
V této situaci nelze nic předvídat. Jiří Drahoš je v tomto smyslu mnohem méně čitelný. Můžeme ale počítat s tím, že bychom neviděli to, co se zde děje za Miloše Zemana. Neviděli bychom pokusy obcházet ústavu, nebyly by zde snahy nejmenovat profesory, kteří jsou řádně odhlasovaní vědeckými radami vysokých škol. Nedocházelo by ke konfliktům s vládou ohledně zahraniční politiky.
Myslím, že i po zkušenostech s Milošem Zemanem by si Jiří Drahoš velmi dával pozor na to, kdo by byl jeho mluvčí, a jak by se chovali lidé kolem něj.
Byl by to podle mého názoru citlivější prezident, který by možná do politiky vstupoval s větším citem, nebo méně často. O to více by se podle mě snažil společnost sjednocovat než ji rozdělovat.
PhDr. Jan Bureš, Ph.D.
Jan Bureš absolvoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2003–2011 působil jako odborný asistent na Ústavu politologie FF UK v Praze, externě nadále přednáší na FF UK. V současnosti je vedoucím katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha. Vede také seminář moderní historie na Gymnáziu Karla Čapka v Dobříši. Zabývá se českými a československými politickými dějinami, dějinami komunistických režimů ve střední a východní Evropě, přechodem české společnosti k demokracii po roce 1989, problematikou vývoje českého stranického systému a parlamentarismu. Je autorem publikace Občanské fórum (2007), spolueditorem publikace Levice v České republice a na Slovensku 1989–2009 (2010), autorem řady dalších odborných statí v kolektivních monografiích (Parlament v čase změny. Případové studie z vývoje českého a československého parlamentarismu, 2011) či odborných časopisech.