Tajemství ve vztahu: Ke štěstí partnerů je důležité! Mít ho je ale v dnešní době stále těžší!

Máme si uchovávat svá malá tajemství, jestliže chceme, aby naše soužití s partnerem bylo šťastné? Máme-li věřit šéfovi technologického vývoje ve společnosti Google Rayi Kurzweilovi, budeme schopni do třiceti let předávat stav své duše počítačům. Pak bude konec s malými tajemstvími. Je to dobrá zpráva pro slídily? To už není tak jisté, poznamenává francouzský deník Le Figaro.

“Když jsem začínal svou praxi jako psychiatr, neměli manželé skutečně na výběr: byli nuceni si věřit. V případě pochybností tady byli soukromí detektivové. Dnes je všechno jinak. S novými technologiemi jsou partneři vždy v obraze, co dělá ten druhý, i když si to třeba ani nepřejí,” říká Jean-Paul Mialet z Univerzity Paříž V.

V době selfie se nemusíme obracet na profesionální očka, abychom věděli, že třeba Jules šel na sklenku s Etienne. Stačí si otevřít facebook a podívat se na fotografie, které tam jistě neopomněl umístit. A jestliže sociální síť nenabízí dostatečné záruky, stačí dotknout se prstem obrazovky chytrého telefonu, abychom si ověřili, kde je.

Elektronická pošta, SMS zprávy, osobní poznámky, fotografie… Naše mobilní telefony se staly průvodci po našich krocích, gestech a dokonce i myšlenkách. Za takových podmínek je těžké odolat pokušení, abychom je v případě podezření prohledali.

“Před několika lety se můj manžel seznámil s nějakou ženou. Jednou v noci, když tvrdě spal, to bylo silnější než já, a tak jsem prohledala jeho mobil. Byl plný SMS zpráv. Následující noci jsem udělala totéž. Zhořkl mi tím život, ale nikdy jsem o tom s manželem nepromluvila. Čekala jsem, že situaci sám vyřeší,” říká Clarisse a přiznává, že se za své chování stydí.

Svá malá tajemství si uchováváme proto, abychom neviděli chyby druhého. Odvracíme někdy zrak, když partner dostane textovou zprávu. V manželství sdílíme život s jedincem, který je nám nade vše drahý a na němž vidíme jen pozitiva. Nikdo však takovému ideálu neodpovídá. Jestliže to neignorujeme, nebezpečí nehrozí. Nebezpečí přichází, když si povšimneme, že jeho chování neodpovídá tomu, co jsme si představovali. Málo lidí je schopno přijmout s klidem slabosti toho druhého, říká Mialet. Ten je vášnivým zastáncem transparentnosti a jasně se vyslovuje pro respektování soukromé zahrádky každého.

Sedmatřicetiletá Pařížanka Sara přísahá s rukou na srdci: nikdy nestrkala nos do záležitostí svých milenců, i když někdy cítila pokušení. “Chovám se jako pštros, protože jsem svým založením spíše žárlivá. Vždy odvracím oči, když můj partner dostane textovou zprávu. Ať to je práce, přítel nebo milenka. Nechci vědět, co píše a co dělá, když není se mnou,” svěřuje se.

“Většina lidí má tendenci zaměňovat malé tajemství s důvěrou. Podle nich to jsou dvě neslučitelné věci. S tím zásadně nesouhlasím: můžeme mít malá tajemství, která však nejsou lži ani věci, které by bylo třeba skrývat, a přitom žít v zodpovědném a inteligentním vztahu,” potvrzuje Julia Palombová, autorka publikace Do postele, občané!

“Tajemství vytváří auru záhady a erotismu, která okořeňuje milostný vztah. Vždy řeknu manželovi, kdy nebudu doma. Večer, až se vrátím, nevykládám mu všechno, co jsem celý den dělala. Zachovat si prostor pro svobodu je také tajemství,” vysvětluje Palombová. Ani nechce sdílet s manželem úplně všechno, nechce ho zahlcovat informacemi o tom, co dělá mimo svou rodinu. “Raději nechávám rodině prostor pro představivost a tajemno,” dodává.

Zdroj: ČTK/Le Figaro