Vydejte se do nedávné minulosti v divadelní hře Stín svobody Voskovce a Wericha

O poválečných osudech Jana Wericha je v povědomí Čechů jistě více informací, než o životě jeho kumpána a „dvojčete“ z Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce. Oba protagonisté se před rokem 1938 dostali svou tvorbou od divadelní a filmové grotesky až na vlnu politické satiry, čímž se brzy ocitli v hledáčku nacistického Německa. Díky uvědomělému policejnímu úředníkovi, který Jana Wericha včas varoval, se podařilo oběma hercům odjet do Ameriky, kde získali azyl.

Spolu s nimi jel rovněž Jaroslav Ježek – hudební skladatel a spolutvůrce protinacistických šlágrů. Všichni protagonisté našli ve Spojených státech uplatnění v oblasti divadla, filmu a rozhlasu. Po válce se oba herci vrátili do Československa, již bez Ježka, který bohužel v Americe roku 1942 zemřel. Zatímco Werich se snažil okamžitě herecky uplatnit a navázat tak na předválečnou éru, Jiří Voskovec cítil, že socialisticky smýšlející Československo není pro něj. Byl navíc čerstvě ženatý s Američankou, jíž se v Praze opravdu nelíbilo. Zatímco Anne Voskovcová odjela domů okamžitě, Voskovec musel dostát pracovním závazkům a odcestovat mohl až posléze.

Zde začíná rovněž děj divadelní hry Stín svobody V + W. Oproštění od smutné reality socialismu tedy umožňoval Jiřímu Voskovcovi návrat do Ameriky. Vracel se do New Yorku, jako domů. Rozčarování se však dostavilo při vstupní pasové kontrole, když Voskovec nebyl na území států vpuštěn. Byl dokonce internován na Ellis Islandu po dobu jedenácti měsíců pro podezření z ruského špionství.  Děj hry v prvním jednání sleduje v divadelní zkratce Voskovcovu internaci a rovněž těžké začátky jeho druhé kariéry v Americe. Paralelně ukazuje akcenty života Jana Wericha, jemuž se v Československu zatím daří velmi dobře, a jenž se snaží dokonce na dálku Voskovce finančně podporovat a zajistit mu transfer tantiémů z jejich společného předválečného díla.

Po počátečních těžkostech se rovněž díky Anne podaří Voskovcovi herecky uplatňovat a karty se obracejí. Voskovec zažívá šťastné období. Zakládá rodinu, pořádá večírky, jichž se účastní  hollywoodské celebrity a i on sám začíná být slavný. Werich postupně upadá v nemilost socialistického zřízení. Nikdy mu však není nic řečeno či zakázáno oficiálně, což je možná pro Wericha tísnivější, než striktní zákaz.

Voskovce však postihne těžká rána osudu, když jeho manželka Anne umírá na rakovinu a on se dostává do svízelné situace, kdy musí coby otec samoživitel stíhat enormní tempo, jež vyžaduje jeho herecká profese. Po nějakém čase potkává novou ženu Christinu, s níž se záhy ožení. Nová žena mu však dá ultimátum: Buď ona nebo jeho dvě dcery. Voskovec se rozhodne, že děti dá do náhradní péče. Proč toto rozhodnutí? Uvidí své dcery ještě někdy? Setká se s Janem Werichem?

Děj dále sleduje oba stárnoucí umělce, kteří sice žijí v odloučení a víru politických událostí, ale neopouští je jeich vzájemná „dvojčecí“propojenost, touha setkat se osobně a dát světu najevo, že nic není ztraceno. Voskovce a Wericha provází v průběhu hry klauni, kteří v rolích různých postav poukazují na to, že i lidé kolem nás jsou vlastně klauny, zároveň však jsou alter egy V+ W. Nechybí zde ukázky z tvorby obou autorů, které jsou zakomponovány tak, aby korespondovaly s dějem hry. Divák nahlédne do tajů natáčení filmů, tvorby klauniády, zažije atmosféru hollywoodských party a pozná i klaunův civilní den. Hudba Jaroslava Ježka a dalších v podání skladatele a muzikanta Karla Trumma provází celou hru.

Divadelní hru Stín svobody V+ W  napsal autor Filip Minařík ze dvou důvodů. Prvním je onen fakt, který je milovníkům V+ W jistě znám – Voskovec kdysi přislíbil rodině Škvoreckých, že napíše svou autobiografii, v níž vylíčí svá americká léta. Josef Škvorecký učinil až příliš rychlý krok a začal knihu pod hlavičkou svého nakladatelství brzy propagovat v edičním plánu. Nicméně pracovní vytíženost nikdy nedovolila Voskovcovi, aby na svém životopisu pracoval soustavně. Existují články a rozhovory, v nichž se Voskovec kaje a slibuje, že knihu dopíše. Jeden novinář dokonce zažertuje a navrhuje Voskovcovi, že v případě nedodání díla do určitého data, bude na něj fanoušky, kteří dychtivě na knihu čekají, podána žaloba. Voskovec umírá roku 1981 a z knihy, která se pracovně nazývá Stín svobody, zůstává pouze pár stránek strojopisu, jež jsou zveřejněny až v knize Korespondence V+ W. Název Stín svobody je symbolem jedenácti měsíců, strávených v internaci, kdy Voskovec trpěl a dopadal ne něj stín Sochy svobody. Inspirován tímto faktem byl autor veden k napsání divadelní hry.

Druhým důvodem je snaha poukázat na problematiku predátorů v lidské společnosti, kdy je člověk konfrontován s manipulativním jedincem ve svém blízkém okolí. Na toto téma je obecně učiněno například v Kanadě velké množství vědeckých studií. Avšak tato teorie nebývá snadno přijatelná pro každého. Autor se domnívá, že výše popsaný společenský jev postihl právě  Jiřího Voskovce v jeho soukromém životě. hra se, vedle pobavení,  snaží diváka vést také k zamyšlení na toto téma.

Autorem hry je Filip Minařík, hra je nastudována pod hlavičkou Strážovického divadla. Hostují v ní však herci divadel Neklid, Horní Počernice a Pod Petřínem a dalších.