Kde se vzal advent? Přečtěte si, co před Vánoci dělali naši předci

Vánoce jsou pro většinu Čechů tím nejdůležitějším svátkem v roce. A neodmyslitelně k nim patří i adventní doba, která jim předchází. Přečtěte si, kde se vzala tato tradice a jaké zvyky dodržovali naši předci.

Adventní období trvá po čtyři neděle před slavností narození páně 25. prosince. Pokud Štědrý den připadne také na neděli, stává se 24. prosinec zároveň i čtvrtou adventní nedělí. V takovém roce má advent pouze tři týdny. Advent trvá vždy do půlnoci 24. 12, tedy vigilií.

Letos připadla první adventní, tedy železná neděle, na 2. prosince. Po ní pak následuje bronzová, stříbrná a jako poslední se slaví zlatá. Každá z nich je přitom zasvěcena něčemu jinému. První se nese v duchu naděje, druhá oslavuje mír, třetí přátelství a čtvrtá lásku.

Období adventu je krásný čas plný těšení se na Vánoce a vychutnávání si sváteční atmosféry. Na mnoha místech vyrůstají trhy, objevují se stánky se svařeným vínem, vánočními ozdobami nebo chutným jídlem. Začíná předvánoční shon a lidé vyrážejí do obchodů, aby vybrali dárky pro své blízké. V řadě z rodin najdeme krásný věnec a o každou neděli se na něm zapálí další svíčka. V dobách minulých však adventní období vypadalo naprosto odlišně.

Jak? K adventu paradoxně patřil hlavně půst. Lidé vzpomínali na zesnulé a připomínali si oběť Ježíše Krista. Samozřejmostí byla zdrženlivost v jídle a pití, zapovězeny však byly i hlučné zábavy, pomlouvání a dokonce i milostné radovánky. Lidé si v této době úmyslně ustýlali na tvrdých lůžkách, snažili se více konat dobré skutky a každý den docházeli na tradiční roráty, tedy ranní zpívané mše.

A jak vlastně dostalo období adventu svůj název? Pochází z latinského slova adventus neboli příchod. Křesťané jím slavili příchod Ježíše Krista. Pravidelně se slaví zhruba od 6. století našeho letopočtu.