Vyhledávání
Zázrak! Našel se majitel ztraceného deníku z roku 1945. Pomohli jste i vy!
Ztracený deník z roku 1945 pobláznil celé Česko. Nálezkyně deník objevila na lavičce v Praze na Jižním městě a prostřednictvím Facebooku hledala jeho majitele, pro kterého musí mít cenu zlata. Psala ho totiž jeho maminka. A stal se zázrak! Poté, co příspěvek sdílelo přes 12 tisíc lidí, se deník k majiteli dostal.
“Na zastávce Horčičkova na Jižním městě jsem našla na lavičce deníček malého miminka / chlapečka, který se narodil 6.11. 1945 v Praze a maminka mu říkala Tonoušek,” napsala k fotografiím deníčku nálezkyně Monika Kulhánková. “Nyní už z něj může být pradědeček, dědeček, tatínek, strýček,” dodává.
Fotky deníčku paní Monika zveřejnila na Facebooku a za dva dny je sdílelo přes 12 tisíc lidí. Pomohlo to! Deníček se dostal až k majteli, který, jak Monika uvádí, o něm vůbec netušil.
“Mladá paní z fotky už bohužel není mezi námi, ale podařilo se mi deníček předat panu Antonínovi K. z Prahy (chlapečkovi z obrázku). Je to milý starší pán a o existenci notýsku vůbec nevěděl. Podle toho, co mi pan Antonín řekl, odvedl největší službu asi ten, kdo notýsek našel a dal ho na lavičku, kde jsem na něj narazila já,” napsala nálezkyně.
PSALI JSME: Hledá se majitel zapomenutého deníku s cenným obsahem. Neznáte ho náhodou vy?
“Nevím, jestli si pan Antonín v okamžiku předávání uvědomil, kolik úsilí za jeho dohledáním stálo, ale bylo na něm vidět, že je šťastný, že má v rukou něco po mamince, co psala vlastně jemu a s takovou láskou. Když viděl první fotku, rozzářily se mu oči a já věděla, že i bez “kontrolních otázek” je deníček skutečně doma. Podle mého názoru teď doma čte řádky z deníčku a má slzy v očích jako já. On dojetím a já radostí, že se podařilo něco tak ohromného, co na dva dny spojilo neuvěřitelný počet lidí kvůli jednomu záměru – udělat někoho, pro vás cizího, šťastným,” dodala paní Monika.
Děkujeme, že jste sdíleli i náš článek a jsme rádi, že se deníček dostal až k majiteli.
