Sexuální obtěžování na pracovišti? Častý, ale zlehčovaný jev!

Téma sexuálního obtěžování není tématem, které by bylo ve společnosti diskutováno tak, jak si zaslouží. Tento jev je přitom častější, než bychom očekávali. A to i přesto, že sexuální obtěžování na pracovišti je českou legislativou zakázáno hned v několika normách.

Zákon o zaměstnanosti považuje sexuální obtěžování za diskriminaci (přímá diskriminace viz § 4 odst. 5) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a nepřímá viz § 4 odst. 6) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). O obtěžování a sexuálním obtěžování pak mluví i Zákoník práce, který definuje obtěžování jako „jednání, které je druhou fyzickou osobou oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí.

Obtěžování z důvodu příslušnosti k pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, náboženství či víry a sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci.“ Sexuální obtěžování je pak definováno jako „jakákoliv forma nežádoucího ústního nebo jiného než ústního projevu sexuální povahy, jehož cílem nebo výsledkem je narušení důstojnosti osoby, zejména když se vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážející prostředí“. Zákon tedy jasně definuje, jak takový jev probíhá. Nicméně v praxi, kdy došlo u zaměstnavatelů k tomuto jednání, byla oběť (většinou žena v podřízeném postavení) zpochybněna a spor skončil v lepším případě tvrzením proti tvrzení nebo přeřazením oběti na jinou pracovní pozici.

Této situaci napomáhá i mediální obraz popisující sexuální obtěžování, který je natolik zkreslený, že i na pracovním trhu není možné o sexuálním obtěžování a obtěžování diskutovat bez posměšků. Takovou obecnou představou je, že oběť je pohledná svobodná a vyzývavě se oblékající se žena, která svého mužského kolegu svádí, aby ho poté mohla ze sexuálního obtěžování obvinit.

V médiích se také stává, že sexuální obtěžování je popisováno pouze jako sex na pracovišti. Tento mediální obraz a společenská atmosféra, která takovéto jednání zlehčuje, pak ztěžuje postavení oběti, ale i zaměstnavatelů. Zjednodušující linka, že sexuální obtěžování je projevem náklonnosti jednoho pohlaví k druhému, se stává nástrojem systematického snižování statusu osoby na pracovišti.

Podle definice Akademie věd, Sociologického ústavu, může obtěžování nabývat následujících rozměrů:

• snižování důstojnosti, ponižování
  • vyhrožování
  • slovní napadání
  • obviňování
  • izolace, exkluze pracovníka/ce
  • opakované zadávání úkolů, které nelze splnit (termín)
  • bezdůvodné a/nebo skryté sledování (odposlouchávání)
  • omezování
  • sabotáž pracovního výkonu
  • negativní útoky bez objektivního důvodu

Sexuální obtěžování pak může zahrnovat tyto typy jednání:

• milostné a sexuální vztahy na pracovišti – mezi kolegy, mezi nadřízenými a podřízenými
  • sexuálně podbarvená konverzace
  • neverbální (obrázky nahých dívek na stěnách, dvojsmyslné posunky nebogesta)
  • posílání lechtivých vtipů a obrázků po síti; vylepování lechtivých obrázků
  • prohlížení pornografie v zaměstnání (internet)
  • verbální (nepříjemné sexuální vyjadřování, nabídky, narážky)
  • flirtování mezi kolegy, flirtování se zákazníky či obchodními partnery
  • nepříjemné otázky na soukromý život (např. na sexuální život, na sexuální orientaci)
  • fyzické (dotyky, které nejsou nutné), přehnané dotýkání se, fyzické kontakty
  • vynucování sexuálních kontaktů, sexuální vydírání, znásilnění

A jaké jsou příběhy z praxe? Během realizace našich služeb jsme se několikrát setkali s firemní atmosférou, kdy sexuální narážky byly součástí běžné komunikace. Vedení společnosti si závažnost situace uvědomilo až na základě spolupráce, kdy jsme o (ne)akceptaci podobného chování diskutovali. Svou firemní kulturu se rozhodli změnit vydáním etického kodexu a seminářem na toto téma.

Setkali jsme se i s horšími příklady, které se často objevovaly např. ve výrobních společnostech a dynamika tohoto příběhu spočívala i v podřízenosti oběti (ženy). O situaci se ve firmě vědělo, ale nepřikládala se jí vážnost tak dlouho, až se oběť zhroutila na pracovišti a nastoupila na dlouhodobou nemocenskou.

Další příběh se odehrál ve vyšších patrech jiné společnosti, mezi managementem. Nově najatý ředitel společnosti se natolik obával zkušeností vedoucí zaměstnankyně, že se rozhodl na ní útočit po osobní stránce a uchýlil se až k výhrůžkám. Zaměstnankyně využila své možnosti stěžovat si nadřízenému tedy řediteli společnosti. Po krátké době byl ředitel propuštěn, nikoliv ovšem proto, že obtěžoval své podřízené, argumentem byl nedostatečný výkon.

Všechny příběhy, které jsem uvedla, měly stejného jmenovatele. Zlehčování situace. Žádný z těchto příběhů neskončil stížností Inspektorátu práce ani žalobou. A jaká je cesta směrem ke kultivaci pracovního prostředí? Naslouchejte svým zaměstnancům a zaměstnankyním, vybudujte bezpečné prostředí, kde oběť dostane prostor podat stížnost, o tématu diskutujte napříč společností a v neposlední řadě na úrovni managementu odmítněte sexuální obtěžování a obtěžování jako nežádoucí jev, který společnost neakceptuje.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Životní styl - další články