Střídavá péče je spravedlnost pro rodiče, ale ne pro děti, tvrdí Marek Herman

V České republice se rozvede téměř polovina všech uzavřených svazků. Z mnoha z nich ale vzešly děti, a je proto potřeba vyřešit, jak se bývalí partneři podělí o jejich další výchovu. Jednou z možností je tzv. střídavá péče, kdy dítě žije týden u jednoho a týden zase u druhého rodiče. Něco takového je ale prý hrubě proti zájmu dětí, tvrdí pedagog a lektor osobního rozvoje Marek Herman. 

Střídavá péče je téma, které se ve společnosti skloňuje často. Někteří odborníci jí ale nemohou přijít na jméno. “Po všech peripetiích, literatuře a zkušenostech mám jednoduchou větu, a to je ta, že střídavá péče je spravedlnost pro rodiče, ale není to spravedlnost pro děti. Nemůžete mít dva domovy, nikdo nemůže, to prostě nejde,” uvedl pedagog Marek Herman v pořadu Press klub na Frekvenci 1.

“Já dokonce říkám chlapům, kteří jsou u mě na semináři a řeší střídavou péči: jestli máte rádi svoje děti, dejte je mámě. Ale dneska tohle nemůžete říct, protože vás ukřižují,” myslí si lektor.

“Dneska mají všichni práva, máma a táta jsou zaměnitelní. Máme stejná práva, ale jsme každý jiný. Jsou některé studie, které říkají, že dítě je až do 10 let závislé na mámě. Závislé. To znamená, že ji potřebuje. Potřebuje, aby ta máma kolem něho byla co nejvíce času. Takže já střídavku nemám rád a myslím si, že chlapi, kteří do toho razantně jsou, tak myslí především na sebe a ne na děti,” uvedl Herman.

Problém podle něj může být i v odklonu od tradičního rodinného života. “Dneska třetina lidí v České republice žije single. Já se toho bojím. Já potřebuji rovnováhu, já potřebuji mužský a ženský princip. Ale to jsou strašně těžké debaty, protože někdo řekne: ‘Dobře, ale mě můj muž mlátí, nebo je to alkoholik, a vy říkáte, ať žijeme pohromadě?’ Takže my jsme na tenkém ledě obecných tvrzení, potřebujete být v té konkrétní situaci,” uvedl s tím, že vždy záleží na přesných okolnostech.

“Já se bojím přílišné volnosti. Bojím se toho, že si někteří lidé myslí, že život je jen jako, mohou si dělat cokoli je napadne a nebude to mít důsledky. Já věřím na starou, tradiční rodinu. Na mámu a na tátu, na to, že jsou v rovnováze. A když vytvoří pevný pár, že ty děti se k nim přidají. Já nic lepšího neznám. Všechny ostatní varianty jsou s rizikem,” myslí si pedagog.