V minulém století byla homosexualita tabuizována. Nikde jste nemohli získat potřebné informace, říká odborník

Dalším, kdo se svěřil, se svým příběhem lásky je pan František. Ten ale nikdy nepoznal svou pravou lásku, protože byl homosexuál. V té době se homosexualita tabuizovala. Jaký je jeho příběh a kde lidé sbírali informace o své orientaci? Podcast Láska si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Příběhy lásky nejsou vždy veselé. Důkazem toho je i pan František, který se narodil v roce 1947. Jak sám přiznává, jeho dětství moc šťastné nebylo. Trpěl epilepsií, za kterou se mu spolužáci smáli a on se jich tak raději stranil. „Dělali mi různý neplechy, já jsem pak vztekal a oni z toho měli radost. Mezi dětmi jsem moc nechodil, většinou jsem seděl doma a četl si,” vzpomíná. V době, kdy vyrůstal, byla homosexualita tabu a bylo pro něj těžké zjistit informace o své sexualitě. „Děvčata mě nezajímala, nevím proč. Nevysvětloval jsem si to, ale nevěděl jsem, proč mě zajímají kluci a ne děvčata. Toužil jsem po sexuálním zážitků, vadilo mi, když jsem o tom slyšel od ostatních kluků,” popisuje. O homosexualitě poprvé slyšel z rádia, kde se o tom zmínila hlavní postava knihy, kterou četli právě v rozhlase.

Příběh pana Františka ukazuje dobu, kdy sexuální edukace byla velmi nedostatečná a jediným zdrojem informací bylo to, co si kamarádi říkali mezi s sebou. „V té době byla jakákoliv informace o homosexualitě tabuizovaná, respektive byla k dispozici jen v odborné literatuře. Ale rozhodně nebyly v tisku nebo v jiných médiích. Poprvé to prolomily články související se sexuální revolucí a pandemie HIV,” říká k nulovým informacím Michal Pitoňák,  výzkumník v oblasti sexuality v Národního ústavu duševního zdraví. Pan František si sice koupil knížku o sexuální výchově dětí, ale ani tak se toho moc nedozvěděl. „Byl tam jen odstavec, ve kterém se psalo, aby rodiče apelovali na děti, aby se nebavili s cizími dospělými muži.” První sexuální zážitek a objevení své sexualita prožil v 17 letech.

Homosexualitu zastírali rodinným životem

Po absolvování střední školy odjel studovat do Prahy, kde bylo více uvolněnější prostředí k navazování vztahů. „Chodil jsem do lázní, kde byli většinou jen muži. Pokud byli ženatí, tak jsme se potkávali jen tam. Pokud byl svobodný, tak si mě pozval i domů. Takhle jsem postupně získával své zkušenosti,” vzpomíná pan František a dodává, že tito muži svou homosexualita zastírali rodinným životem. „Mít vztah nebylo jednoduché, oni nestáli o to mít mě natrvalo. Chtěli lovit.” I přesto se pan František zamiloval do o mnoho let staršího muže, se kterým se vídal. Když pak dotyčný zničehonic odjel, Františkovi se po něm velmi stýkalo. Zamilovával se ale často, jen mu ty vztahy nevycházely. Svou orientaci v rodině tajil, i přesto to jeho mamince a bratrovi časem došlo. Vztahy v rodině ale nebyly moc dobré, protože se o tom nikdy veřejně nebavily.

Svou osudovou lásku sice měl, ale jednalo se o muže, kterého potkával ve vestibulu metra. Nikdy ho neoslovil, vadil mu jeho účes a dodnes mu je velmi líto, že vztahu nedal šanci. „Vešel jsem do vestibulu a on na mě čekal. Zpomalil jsem a prošel jsem okolo něj. Ten samý den mi telefonoval, brečel mi do telefonu, co se stalo. Dodnes si na něj vzpomenu a lituji, že jsem mu nedal šanci. Mohl jsem mu říct, aby se nechal ostříhat, ale byl jsem zbabělec. Byla to chyba, chtělo to více odvahy,” vzpomíná pan František. Muži se seznamovali nejen v lázních či klubech, ale i na vlakovém nádraží, nejčastěji na Masarykově nádraží. „Jsou tam místa jako Schody naděje, Záchod rudý ďábel a další. Nikde se ale nepsalo o tom, kde se homosexuálové mohou seznámit, lidé si to předávali ze zkušeností. Až někdy v 90. letech začala být tato místa dokumentovaná,” popisuje Pitoňák. Podcast Láska si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Poslechněte si podcast Láska zde

Životní styl - další články