Vyhledávání
Znásilnění není vaše chyba!
21Znásilnění je jedním z nejběžnějších sexuálních útoků, kterým je ohrožen život, zdraví a důstojnost konkrétních osob. Vyskytuje se napříč věkovými skupinami, společenskými vrstvami, národnostmi, formami příbuzenského vztahu. Znásilnění ve všech svých formách je brutálním překročením intimních hranic člověka a znamená pro oběť těžké trauma, které může dlouhodobě negativně ovlivňovat její život, pokud se jí nedostane odborné pomoci.
Fakta týkající se znásilnění jsou opředena nejrůznějšími mýty, které obětem často brání vyhledat pomoc a komplikují vyrovnávání se s jeho následky. Mnoho obětí se stydí za to, co se jim přihodilo, dávají si to za vinu a bojí se o tom komukoliv říct. Je ale velice důležité si uvědomit, že znásilnění není nikdy chyba oběti, ale vždy pachatele.
Mýty o znásilnění
- „Pachatelem znásilnění je neznámý člověk, obvykle psychicky narušený.“ K většině znásilnění dochází ze strany blízkých či známých osob – např. manželů, partnerů, kamarádů, kolegů z práce. Pachatelé netrpí obvykle vážnou duševní poruchou, mnozí z nich působí navenek sympaticky a vedou normální rodinný život.
- „Znásilňovány jsou pouze ženy“. Muži tvoří až 10% znásilněných, a to bez ohledu na svou sexuální orientaci.
- „Oběť znásilnění vyprovokovala“. Pachatel si svou oběť nevybírá podle oblečení, fyzického vzhledu, chování, věku atd. Obětí se může stát kdokoliv a kdekoliv. Většina znásilnění je pachateli plánována.
- „Znásilnění je v podstatě jenom drsnější sex“. Ze strany oběti je znásilnění obvykle prožíváno jako život ohrožující násilí, které zasahuje do její fyzické, psychosexuální, emocionální a sociální integrity. Hlavní motivací pachatele bývá spíše než potřeba sexuálního uspokojení touha po získání moci a kontroly nad obětí nebo je hnán k činu zlobou.
- „Normální a slušný člověk se nemůže stát obětí znásilnění“. Tento mýtus odrazuje mnoho obětí od hlášení znásilnění, neboť se obávají, že vyšetřování může mít negativní dopady na jejich pověst. Obětí znásilnění se může stát kdokoliv, nelze mu předejít „správným“ chováním či oblékáním.
Uvedené mýty jsou jedny z nejčastějších, se kterými se můžeme setkat. Nicméně ve společnosti jich koluje mnohem více a jsou svým působením nebezpečné, protože často brání obětem ohlášení znásilnění jakožto sexuálně motivovaného trestného činu.
Co dělat, když se stanu obětí znásilnění?
Jak již bylo zmíněno, obětí znásilnění se může stát kdokoliv. Po takto traumatizující události je vhodné, aby oběť vyhledala bezpečné místo a někoho, kdo je pro ni důvěryhodný a komu se lze svěřit. Důležité je rovněž vyhledání lékařské a policejní pomoci, proto by měly být uschovány veškeré důkazy, které s činem souvisí. Užitečné je také poradit se s odborníky, kteří mohou oběti pomoci v jejím návratu k plnohodnotnému životu.
proFem – poradenské centrum pro oběti znásilnění – v Praze, Příbrami, Benešově a Berouně. Tel. 608 22 22 77, poradna@profem.cz.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
proFem o.p.s.
Autorem článku je Bc. Veronika Štočková
Plzeňská 66, 150 00 Praha 5
Tel.: 224 910 744
Fax.: 227 077 969
E-mail: info@profem.cz
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.