Babyboxy fungují 12 let, našlo se v nich 156 dětí. Schránky na nechtěná miminka mají příznivce i odpůrce

V pondělí zemřelo dítě, odložené v plzeňském babyboxu, jeho matku policie obvinila z vraždy. Kde se vlastně babyboxy vzaly a jaká je jejich historie v Česku?

Babybox je schránka, ve které je možné anonymně a bez obav z postihu ponechat nechtěné dítě. I vzhledem k rozměrům (přibližně jeden metr krát půl metru krát 60 centimetrů) je určen pro novorozence, našly se v nich ale odložené i mnohem starší děti. Myšlenka navazuje na tradici ponechávání nechtěných dětí u klášterů či kostelů, která se v Evropě rozvinula od středověku. Babyboxy bývají umístěny v ústraní, nejčastěji u nemocnice, aby byla zaručena anonymita lidí, kteří se rozhodnou dítě odložit.

První český babybox byl instalován 1. června 2005 v soukromém GynCentru v Praze-Hloubětíně. Privátní zařízení zvolil zakladatel iniciativy Ludvík Hess poté, co se k nápadu postavilo zdrženlivě ministerstvo zdravotnictví, které odmítlo instalaci zařízení v areálu pražské porodnice U Apolináře. “Existencí babyboxu bude legalizováno beztrestné nezodpovědné jednání rodičů,” tvrdilo ministerstvo, vedené tehdy sociální demokratkou Miladou Emmerovou. Rezervovaný postoj k babyboxům měli ale i někteří další šéfové resortu.

Na premiérové odložené dítě se čekalo přes půl roku, jako první se v únoru 2006 ve schránce objevila měsíční holčička. Matka ve špatné sociální situaci odložila jedno z dvojčat z obavy, že se o dvě děti nedokáže postarat. Protože matka u dívenky nechala rodný list, byla brzy nalezena a po přesvědčování si za měsíc odnesla dceru domů. Nebyl to přitom jediný případ, kdy se během uplynulých let dítě odložené do babyboxu vrátilo k rodičům či jiným příbuzným.

Celkem bylo v babyboxech od jejich zavedení nalezeno 156 dětí. Nejvíce, 25, v prvním babyboxu v pražském Hloubětíně, následuje brněnská schránka v nemocnici Milosrdných bratří (16) a na třetím místě jsou se sedmi nalezenými dětmi babyboxy v ostravské a kladenské nemocnici. Naopak ve 27 z dosud fungujících 71 schránek nebylo odloženo žádné dítě.

Babybox, Zdroj: ČTK

Nejčastěji se v babyboxech, kterých je 71 (poslední přibyl letos v červnu v Mariánských Lázních), nacházejí novorozenci, v několika případech zde ale pracovníci přilehlých nemocnic či dalších institucí objevili i mnohem starší děti. Nechtěným “rekordmanem” je rok a půl starý chlapec, jehož v listopadu 2011 odložili v olomouckém babyboxu. Policie později ve spolupráci se státními úředníky jeho matku vypátrala.

Babyboxy mají podle svých zastánců řadu výhod. Některé jsou technického rázu: schránka je temperovaná a po vložení dítěte je vyhřívána na teplotu lidského těla, prakticky okamžitě se také na místo dostaví lékařský personál. Dítě, které je odloženo bez dokladů a není tak známa jeho identita, je navíc podle českých zákonů možné přenechat velmi rychle k adopci, a to v řádu několika dnů či týdnů.

Schránky ale nejsou přijímány bez výhrad, v roce 2011 se proti nim postavil Výbor OSN pro práva dítěte. Podle něj odporují pěti článkům Úmluvy o právech dítěte, například právu na jméno, totožnost, státní příslušnost a možnost znát své rodiče. Podle vyjádření bývalé vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové však na nejvyšším místě stojí právo na život a babyboxy život zachraňují. Skutečností nicméně je, že babyboxy fungují v určitém právním vakuu.

Zakladatel iniciativy Hess v roce 2015 dostal od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy.

Babyboxy nejsou jedinou možností, jak se matky mohou utajeně vzdát nechtěného potomka. Po celé České republice totiž existuje síť porodnic, jež umožňují anonymní porod, po němž je možné dítě také přímo přenechat k adopci. Podle lékařů má navíc toto řešení výhodu v tom, že je známá historie dítěte, jeho původ i zdravotní stav matky. Ta si navíc může souhlas s adopcí rozmyslet až do konce šestinedělí.

Zdroj: ČTK