O hrůzách nacismu chtěl informovat svět, nikdo mu ale neuvěřil. Život odbojáře Karského by vydal na několik románů

Jeho život by vydal hned na několik románů. Jan Karski mnohokrát riskoval život, aby o hrůzách holokaustu informoval svět. Ten ale šokujícím zprávám o likvidaci Varšavského ghetta nebo koncentračních táborech neuvěřil.

Polský odbojář z druhé světové války Jan Karski se v přestrojení dostával do míst, kde nacisté páchali ta největší zvěrstva. Mohl tak jako první poskytnout britským a americkým úřadům kompletní svědectví o poměrech ve varšavském ghettu a ve vyhlazovacích táborech.

Legendární kurýr mezi polským odbojem a exilovou vládou v Londýně Karski jednal s nejvyššími světovými politiky. Jeho snaha ale zůstala bez odezvy. Svět se totiž zdráhal jeho svědectví uvěřit a nepodnikl žádné akce na zastavení holokaustu, ve kterém bylo zmařeno na šest milionů lidských životů. Od úmrtí Karského uplyne 13. července 20 let.

Zajetí i pokus o sebevraždu

Život Jana Karského by vydal na několik románů. Jako voják polské armády se dostal do sovětského i německého zajetí, během své mise byl několikrát zatčen. Kvůli obavám, že při mučení prozradí své tajemství, se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu. Po válce se usadil ve Spojených státech a o jeho skutcích se dlouho nevědělo.

Narodil se jako Jan Kozielewski 24. června 1914 v katolické rodině v Lodži. Jeho otec byl majitelem malé továrny na výrobu koženého zboží. Byl zbožným katolíkem a vyrůstal v multikulturním prostředí, protože velkou část obyvatel Lodže tehdy tvořili Židé.

K toleranci k menšinám ho vychovávala jeho silně věřící matka. Po maturitě studoval práva a diplomacii na univerzitě ve Lvově a od roku 1935 působil v diplomatických službách v Rumunsku, Německu, Švýcarsku a Británii.

Foto: Instytut w Rudzie Śląskiej

Počátkem roku 1939 nastoupil na plný úvazek na ministerstvo zahraničí, v srpnu ho ale zastihl mobilizační rozkaz a Karski začal sloužit u dělostřeleckého pluku. Kvůli rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz se ocitl v sovětském zajetí, ale podařilo se mu utajit důstojnickou hodnost a byl vyměněn do německého zajetí. Vyhnul se tak osudu tisíců polských důstojníků, které zmasakrovala stalinská NKVD v Katyni.

Hnutí odporu

Z německého zajetí se Karskému podařilo uprchnout, dostal se do Varšavy a připojil se k hnutí odporu. V lednu 1940 byl poslán do Paříže, aby navázal spojení s exilovou vládou v čele s generálem Wladyslawem Sikorským. Do Paříže cestoval tři týdny přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii.

V květnu téhož roku byl vyslán znovu do Paříže. Cestou byl ale ve slovenských Tatrách po udání zatčen gestapem, které ho krutě mučilo. Karski přišel téměř o všechny zuby, svou misi a své kolegy neprozradil. Němci tak důležitého vězně převezli do nemocnice, odkud se mu za pomoci několika lidí podařilo uprchnout, za což bylo několik pomocníků popraveno.

Zprávy z varšavského ghetta

Vrátil se do služby u velitelství Zemské armády. V roce 1942 se vydal na svou asi nejdůležitější misi. Cílem byl Londýn, kde po pádu Francie sídlila polská exilová vláda. Karski měl informovat Sikorského a další politiky o nacistických zvěrstvech v okupovaném Polsku.

Židé mu předtím zprostředkovali dvě tajné návštěvy varšavského ghetta. “Nemělo to nic společného s lidským bytím a nikdy předtím jsem nic podobného nezažil,”vyprávěl Karski v Lanzmannově dokumentu Šoa z roku 1977. V přestrojení za ukrajinského strážníka se také dostal do tranzitního tábora ve městě Izbica Lubelska.

Strastiplná cesta do Londýna vedla přes Francii, Pyreneje, Španělsko a Gibraltar a do Anglie se mu podařilo na mikrofilmech dostat obšírnou zprávu o hnutí odporu v Polsku a o holokaustu Židů v okupovaném Polsku. Polský ministr zahraničních věcí Edward Raczynski mohl světu poskytnout jedno z prvních a nejpřesnějších svědectví o holokaustu. Se svou žádostí o pomoc Židům však Karski u britské vlády i přes naléhání neuspěl.

Hrůzám nacismu nikdo nevěřil

Karski se ale nevzdal a odletěl do Spojených států, kde se v roce 1943 setkal dokonce s prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem. Ani zde však neuspěl, a svět tak nepodnikl žádné akce k zastavení holokaustu.

Příznačný a hojně zmiňovaný je rozhovor, který vedl se soudcem Nejvyššího soudu USA Felixem Frankfurterem, který byl židovského původu. Ten si Karského v klidu vyslechl a poté mu řekl: “Mladý muži, já vám nevěřím. Neříkám, že lžete, ale nevěřím vám.”

Po válce Karski odjel do USA. Vystudoval Georgetownskou univerzitu, kde přednášel. Jeho snaha zastavit holokaust byla zapomenuta až do konce 70. let, kdy se objevil v proslulém filmu Clauda Lanzmanna Šoa. Pomohly k tomu jeho do té doby téměř neznámé knihy. Karski obdržel řadu ocenění, včetně titulu Spravedlivý mezi národy.

Zprávy - další články