Japonci udržují co nejdéle naživu domácí mazlíčky. Mají pro ně i domovy důchodců!

Taró dostává výživu injekční stříkačkou, trpí stařeckou demencí a nedokáže chodit. Jednou za den jej v plence vynesou ven, aby se dostal na čerstvý vzduch. Nejde ovšem o starého muže, Taró je pes, devatenáctiletý šiba-inu.

V Japonsku se v poslední době rozrůstá péče o blaho přestárlých zvířat. Na Západě už by je majitelé dávno nechali uspat, ovšem to je v zemi, jejíž obyvatelé se dožívají vysokého věku a domácí mazlíčci jsou pro ně často posledními společníky v jejich samotě, tabu. “Poskytují nesmírnou dávku lásky a podpory starým lidem, kteří nemají vnoučata – za těchto okolností je velmi složité nechat je uspat,” říká Jošihiko Akisawa, který vlastní dva zvířecí pečovatelské domovy.

Jedním z nich je Asawa Pet Pasture ve městě Hadano u Tokia, kde své poslední dny dožívá Taró. Za poplatek až 55.000 jenů (asi 11.300 korun) měsíčně plus “členský poplatek” 110.000 jenů se zde o 16 psů starají pečovatelé na plný úvazek. Všichni psi s výjimkou tří mají plenky. Čtyři jsou tak slabí, že zvládnou sotva víc než jen ležet.

Tyto domovy jsou až poslední zastávkou pro psy v Japonsku, kde se psi díky lepšímu očkování, krmení, veterinární péči – a také intenzivnímu rozmazlování – průměrně dožívají 14 let a dva měsíce, což je dvojnásobek toho, co před 30 lety. Japonská firma Unicharm slaví úspěchy se zvířecími plenkami, ale přišla také s krmivem pro 360.000 “velmi věkovitých koček”, tedy těch, jimž je víc než 18 let. Pro ně připravuje například super-křehké rybí lupínky se sníženým obsahem fosforu, aby tolik nezatěžovaly stárnoucí kočičí ledviny.