Zítra je poslední dubnová noc! Znáte všechny tradice?

Dodat po zimě sílu životadárnému slunci a zničit temné síly, jež by mohly ohrozit plodnost a bohatou úrodu. Takový byl původní účel zapalování ohňů v poslední dubnovou noc, která se po staletí nazývá v Čechách a na Moravě filipojakubská a v severní Evropě Valpuržina. Známější je ale jako noc čarodějnic, protože podle pověry se při ní roguše, bobonice, bosorky či strygy slétají na vyvýšená místa, kde za předsednictví čerta či čaroděje rokují, hodují, zpívají a tančí.

V národním pojetí slovanském se čarodějnice – ošklivé stařeny, nebo naopak svůdné krasavice, po sněmu na pometlech rozlétnou po okolí, aby škodily lidem a zvířatům.

Zhatit jim jejich nekalé plány se podle staré tradice snažili muži práskáním bičem či střílením do vzduchu a hospodyňky označovaly dveře domu křížem a před prahy domů a chlévů kladly drny a trní.

Do dnešní doby se ale většinou uchovalo jen rozdělávání ohňů, při nichž se hoduje či zpívá, případně tančí a skáče přes zapálenou vatru. Někde se navíc pálí figurína čarodějnice či košťata, která, hodí-li se do výšky, mohou podle pověry osvětlit kolem letící čarodějnici, nebo ji rovnou srazit k zemi. Již přes den se někde pořádají reje masek – čarodějnic a čertů.

Původ tohoto pohanského svátku je pravděpodobně odvozen od jednoho z nejvýznačnějších keltských svátků – Beltine. Význam slova – “zářící oheň” – napovídá, že již staří Keltové zapalovali koncem dubna dřevěné hranice, což jim mělo zajistit plodnost a bohatou úrodu a ochránit dobytek od nemocí. Loučili se tak rovněž se zimou a vítali jaro.

Zdroj: ČTK