Vyhledávání
Svědectví z jezera Lhota: Zoufalých matek topících se chlapců (†7) si nikdo nevšímal
Ilustrační foto
Českem během posledních dní otřásla tragická událost, ke které došlo na jezeře Lhota. Ve čtvrtek odpoledne se zde utopily dvě teprve sedmileté děti. Nyní však vycházejí na povrch ještě děsivější informace. Zoufalým matkám prý nikdo nechtěl pomoci, protože byly vietnamského původu!
O celé tragédii veřejně promluvilo hned několik svědků a jejich výpovědi si provozovatelé za rámeček rozhodně nedají. “Snažili se dovolat pomoci, ale protože byli Vietnamci, tak se s nimi vůbec nebavili a začali jim okamžitě tykat a mluvili s nimi jako s nějakým póvlem,” svěřila se deníku Blesk svědkyně.
“Rodiče prosili už dávno před tím o pomoc. Nikdo jim nevěnoval pozornost, jelikož to byli cizinci. Matka běhala po pláži a důchodkyně, které seděly v takzvané kanceláři se jim vysmívaly a až po dlouhé době poprvé v rozhlase zaznělo, že se ztratili dva sedmiletí chlapci,” popsala Blesku svědkyně Kristýna.
Než zaměstnanci vyhlásili pátrání po chlapcích rozhlasem, měla prý uběhnout dobrá půlhodina. Informace, které byly vyhlášeny, přitom měly být kriticky nedostatečné. “Ani nezmínili, že to byli chlapci vietnamského původů, to až o dost později, když prosili ostatní o pomoc,” vzpomíná svědkyně.
“Protože se hlášení neustále opakovalo a nic se nedělo, tak jsem šla do té kanceláře a řekla jsem té paní, co vysílala hlášení, že když to nemá delší dobu žádný výsledek, že by měla návštěvníky poprosit, aby šli z vody ven a vzali si k sobě své děti, aby bylo možné vůbec vyhodnotit, kde nějaké dítě bez rodiče je. Ona odmítla a řekla, že to dělat nebude a že nebude zbytečně vyvolávat chaos. A že nebude návštěvníky obtěžovat,” popsala kritické chvíle FTV Prima další svědkyně Eva.
Podle paní Evy se k návrhu přidali i další přítomní lidé, žena u rozhlasu je však nekompromisně odpálkovala. Jedna z přítomných dam se pak na zaměstnankyni obrátila s tím, že je zdravotnice a přála by si pomoci. Žena v kanceláři jí však poručila, ať “se stará o svou vlastní práci”.
Tento scénář pro televizi potvrdili i další svědci. Podle nich za chováním pracovníků stál pragmatický strach o tržbu. Přítomným lidem připadalo, že zaměstnancům nejde v kritickou chvíli o nic jiného, než o kšeft.
“Zatímco matka běhala zoufalá po pláži, dalšímu příbuznému dali kolo, aby se jel sám podívat po okolí, zda tam chlapci nejsou. V tu dobu plavčík neseděl tam, kde má, ale byl ve stínu, protože mu bylo vedro. Všichni ostatní se dál koupali ve vodě. Matka, co sama neuměla skoro plavat, jako jediná skočila do vody a hledala své děti. Nikdo jí nepomohl, až ostatní návštěvníci křičeli, aby jí někdo pomohl,” vzpomíná svědkyně Kristýna.