V Česku je asi 10 tisíc mladých bez domova, speciální pomoc chybí

 V Česku žije asi 10.000 mladých lidí do 26 let bez domova. Zhruba 30 procent z nich tvoří ženy. Specializovaná pomoc, díky níž by se mladí dokázali odrazit ode dna, ale chybí. Novinářům to ve středu řekli odborníci na problematiku bezdomovectví. V Praze se koná odborná konference, která se zaměřuje právě na mladé bez přístřeší.

“Je tu 7 000 až 10 000 mladých lidí do 26 let, kteří nepřemýšlejí o tom, co budou dělat a jestli založí rodinu, ale o tom, kde budou dnes spát, zda budou mít co jíst a jestli má jejich život nějaký smysl,” řekl národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa.

Podle poslední vládní zprávy o plnění opatření národní koncepce prevence bezdomovectví je v Česku kolem 68.500 lidí, kteří domov nemají. Odborníci uvádějí, že mladí do 26 let tvoří asi 10 až 15 procent. Zatímco mezi osobami bez přístřeší je celkově 15 procent žen, ve skupině mladých je podíl dvojnásobný a dosahuje 30 procent.

Podle Krupy je práce s mladými bez domova mnohem obtížnější než se staršími klienty. Ti totiž obvykle dřív vedli běžný život s rodinou, prací a nastaveným režimem a hodnotami. “Mladí tyto zkušenosti nemají. Je mnohem obtížnější s nimi pracovat. Služby na ně nejsou příliš připraveny,” podotkl Krupa.

Dva typy lidí

Podle výzkumů na ulici končívají mladí lidé, kteří nemají rodinné zázemí a mívají nižší vzdělání. Řada z nich vyrostla v dětském domově. Nedokážou žít samostatně a převzít za sebe odpovědnost. Chybí jim vzory a neuznávají autority. Jsou snadno ovlivnitelní a stávají se často součástí party. Experimentují s drogami. Peníze na jejich pořízení si pak obstarávají krádežemi či prostitucí. Důvodem pro to, aby se dostali z ulice, bývá vztah, těhotenství, víra či práce.

“Na ulici jsou dva typy lidí. První jsou bez rodinného zázemí a druzí s rozpadlou rodinou. Ti se většinou z ulice dostali. Ti se špatným dětstvím setrvávají na ulici,” uvedl Jakub Marek z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, který se podílel na výzkumech o mladých bezdomovcích.

Prvotní šok

Čtyři roky bez domova byl i osmadvacetiletý Václav. Přišel o práci a bydlení, na jiné neměl peníze. “Stalo se to svým způsobem lusknutím prstů. Buď řešíte jídlo, nebo sprchu, nebo nocleh. Největší šok je uvědomit si, že jsem teď na ulici a nemám ani korunu. Spousta lidí se z toho psychicky zhroutí,” řekl Václav. Většinu času prý prospal ve squatu. Chodil ale i do Armády spásy a Naděje.

Řekl, že hlavním impulzem ke změně pro něj bylo to, když si uvědomil, že už nechce být špinavý a trávit čas na ulici, ale chce mít rodinu a peníze. Díky známému se mu pak podařilo najít před třemi lety práci a “rozjet stavební byznys”, nyní s přítelkyní čeká syna. “Člověk hlavně musí chtít. Když nechce, zůstane nadosmrti na ulici,” dodal Václav.

Praha má podle radního Daniela Hodka (ČSSD) svou koncepci k řešení problematiky bezdomovectví. “V Praze žije zhruba 4500 osob bez domova. Velké procento jsou mimopražští a také cizinci. Nosným prvkem koncepce je vznik nízkokapacitních nízkoprahových center,” uvedl Hodek. Podle něj velká centra mohou poskytnout lidem v tísni jen nocleh a zajistit hygienu a stravu, hlubší pomoc a poradenství už ale možné nejsou. Město nyní jedno centrum buduje a na podzim se ho chystá otevřít, dodal radní.

Zdroj: ČTK