Vikingští válečníci mohli být i transmuži, říká švédský archeolog

Pod Vikingy si představíme neúprosné nájezdníky, pro vikingskou kulturu se nám zdá být typický obdiv válečníků k udatnosti na bitevním poli i mužnému chování. Podle historiků však někteří z dávných válečníků mohli být ve skutečnosti transmuži, píše server The Australian. Tato hypotéza se objevuje v nové knize The Children of Ash and Elm: A History of the Vikings (Děti jasanu a jilmu: Dějiny Vikingů) z pera archeologa Neila Priceho, který působí na švédské Uppsalské univerzitě.

V našich tradičních představách byli vikingští muži bojovníci a objevitelé, na ženy připadala starost o domácnost, popřípadě o hospodářství. Tento obrázek se ale mírně otřásl, když v roce 2017 vyšlo najevo, že v dříve objeveném hrobu, který byl díky své výbavě považován za místo odpočinku vysoce postaveného válečníka, spočívá žena. Jde o hrob z poloviny 10. století ze švédské Birky. Mezi vědci, kteří díky testům DNA prokázali, že jde o ženu, byl také Neil Price.

Odborníci od té doby polemizují o tom, zda je podoba hrobu dokladem vysokého postavení pohřbené ženy, nebo zda existuje možnost, že vikingské ženy válčily po boku mužů. Je tu však i třetí vysvětlení – hrob by mohl náležet válečníkovi s jinou genderovou identitou. Tato hypotéza se objevila podle serveru The Australian v odborných kruzích již dříve, nyní se o ní mluví především v souvislosti s novou knihou.

“Jako nejlogičtější vysvětlení se nám zdá, že tělo patřilo válečnici. Můžeme se na to dívat ale i jinak. Mohlo jít o někoho, kdo byl – současným jazykem vyjádřeno – transmuž, tedy někdo, kdo žil jako muž,” uvádí Price. “Tato osoba mohla být i nebinární nebo mít kolísavou genderovou identitu,” doplňuje archeolog.

Price si myslí, že existují i další doklady o tom, že někteří Vikingové neoddělovali vlastnosti a chování přisuzované mužům a ženám až tak striktně, jak jsme si doposud mysleli. Vikingové měli například zákony, které zakazovaly mužům a ženám porušování genderových norem v oblékání či chování. Potřeba takovýchto pravidel svědčí o tom, že se ve vikingské společnosti vyskytovali lidé, kteří tyto tradiční role nerespektovali.

V některých středověkých převyprávěních vikingských ság se vyskytují ženy, které se staly válečníky a od té chvíle se o nich hovoří pomocí zájmen mužského rodu.

Price zároveň odmítá, že by do výkladu vikingské historie projektoval dnešní hodnoty. “Myslím, že je to slabý argument. Vikingové nejspíše měli stejně sofistikovaný smysl pro svoji identitu, jako máme dnes my,” uvedl.