Žít bez dětí neznamená být nešťastný

Budeš toho litovat, zestárneš sama, jsi příliš sobecká... Dokonce ještě v roce 2020 je rozhodnutí nemít děti pro ženu těžkou volbou, neboť neochota k mateřství údajně odporuje tomu, co pro ni příroda připravila. V roce 2016 vyvolal seznam bezdětných žen v politice (Angela Merkelová, Theresa Mayová a další), který přinesl list The Sunday Times, velké pobouření. O jejich mužských protějšcích v této souvislosti nepadlo ani slovo, píše francouzský deník Le Figaro.

Podle spisovatelky Mony Cholletové ženy, které nechtějí děti, jsou zřejmě moderními čarodějnicemi: jde z nich strach, protože se povýšily nad sociální normy, nad patriarchát, a jsou vždy podezírány, že děti nemají rády. Tak trochu jako ty čarodějnice, které prý o sabatu požíraly novorozence.

Poslání rodit nové generace je stále věcí žen a je už po tisíce let zapsáno do našeho kolektivního podvědomí. “Teprve od konce 19. století dokážeme zajistit vhodné podmínky k porodu a mateřství. Dříve mnoho dětí umíralo hned po narození, proto bylo nezbytné zajistit přežití druhu,” připomíná psycholožka Edith Valléová.

Ve Francii je míra dobrovolné neplodnosti slabá a téměř 30 let se nemění: 6,3 procenta mužů a 4,3 procenta žen nemají děti a nepřejí si je mít. Avšak “childfree”, tedy rodiče, kteří se svobodně rozhodli nemít děti (na rozdíl od “childless”, tedy lidí, kteří děti mít nemohou), nyní požadují, aby jejich volba byla respektována a aby se na ně neukazovalo prstem.

Vyjadřují se na Facebooku, v knihách, v dokumentárních filmech, v písních a dokonce mají své dny, jako byla slavnost nerodičů, která se několikrát konala v letech 2009 až 2015 v Bruselu, v Paříži a v Montrealu.

V posledních letech o sobě dala slyšet nová kategorie childfree, a sice Green Inclinated No Kids (GINKS), která odmítá mít děti z ekologických důvodů, aby nepřispívala k přelidnění a vyčerpávání zdrojů. “Ekologický argument umožňuje ženám, které nejsou matkami, aby svou volbu odůvodnily pozitivní věcí. Cítí se totiž ve své volbě velmi samy, zatímco matky prožívají s dětmi školku, školu, rodinné slavnosti,” říká psychoterapeutka Isabelle Tilmantová.

Kdo jsou ony ženy, které se rozhodly nemít děti? Byly tak traumatizovány v dětství, že nechtějí přivést na svět jinou lidskou bytost? Podle Edith Valléové některé zpřetrhaly pouta s minulou generací a odmítly reprodukovat to, co prožily. Pro mnohé další je odmítnutí stát se matkou především výzvou k seberealizaci jiným směrem. “Vidím další dvě kategorie childfree. Jsou to ty ženy, které se realizují ve vztahu k muži či k povolání, kde by dítě bylo vetřelcem. Jsou to vášnivé vědkyně nebo umělkyně. Jsou to však také ty, které se plně věnují své činnosti: podnikatelky, odvážné novinářky, které jsou neustále v pohybu,” uvádí Edith Valléová.

Žít dobře bez dětí, mít jiné priority, touha zůstat svobodnou. Takové jsou hlavní motivace, které dnes uvádějí bezdětné ženy. Teprve pak následuje otázka financí nebo zdraví.

“Můžeme se rovněž ptát, proč máme sklon tuto volbu soudit. Mohli bychom ji respektovat, i když jí ne vždy rozumíme,” zdůrazňuje Isabelle Tilmantová. Možná některé matky těmto ženám trochu závidí. Rozhodly se totiž způsobem, který matky už nemají možnost napodobit. Bezdětné ženy jsou průkopnicemi v tom smyslu, že se vydávají na málo frekventovanou cestu a snaží se dát svému životu smysl jinak. Plodný život bez mateřství je naštěstí možný.