Michal Stehlík: Rok 1945 je v našich dějinách emočně hodně silný. Dodnes žijeme s jeho důsledky

Hostem Press klubu byl historik a autor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. S moderátorem Ondřejem Kopou řešili především konec druhé světové války, který si připomínáme 8. května.

Dnes si připomínáme 80. výročí konce 2. světové války. „Je to neuvěřitelná časová vzdálenost. Generace počítáme po dvaceti letech – a tohle je čtyřikrát dvacet. Lidé, kteří se narodili v roce 1945, už dnes často ani nemají vzpomínku na válku, jen na vyprávění,“ říká Stehlík s tím, že je znát, že pamětníků války ubývá. Pro historiky to možná bude svobodnější, až pamětníci nebudou. „Paměť vstupuje do historie subjektivitou, což je pro historika zajímavé, ale i matoucí. Každý ty události vidí subjektivně a ten roku 1945 je tak silný v našich dějinách, že bude vyvolávat emoce. S důsledky žijeme dodnes, ta síla roku se neztratí.”

Druhá světová válka ale zůstává fascinující i pro generace, které ji nezažily. „Je to fascinace koncentrovaným zlem. Holocaust, gigantický konflikt, kdy se do války zapojil celý svět. Něco takového tady od té doby nebylo,” říká s tím, že první světová válka byla více lokální záležitostí a je pro nás paradoxně více zapomenutější.

A to i přesto, že v každé druhé vesničce jí připomíná památník. 2. světová válka je podle něj více zpřítomňována audiovizuální stránkou – fotografiemi, dokumenty či filmy. „My v České republice máme válečnou paměť rozdělenou na dvě části – to, co se odehrává na území Protektorátu Čechy a Morava druhá část jsou zahraniční vojáci. Ale vytěsňujeme to, co se odehrávalo v Sudetech. To bereme, že jsou to dějiny Němců, ne naše. Místo, kde dnes žijí čeští občané, nemá v kolektivní paměti své vlastní válečné dějiny. Šest let života lidí v pohraničí jsme zapomněli.”

Ne všude válka dopadla skvěle

Podle historika je i po osmi desítkách let pořád co zkoumat. „Nejde jen o Prahu a Plzeň, podívejme se na válku i očima dalších měst a vesnic. Dějiny byly v posledních květnových dnech války výrazně lokální a jsou to úplně jiné osudy. Říkáme si, jak ta válka skvěle skončila, ale v Moravském Krumlově Rudá armáda vybombardovala tři čtvrtiny města 7. května 1945. A o měsíc později tam bez soudu zastřelili jedenáct německých obyvatel. To jsou trochu temné konce. Máme mnoho míst, které války zasáhla bombardováním Rudé armády. Moc se o tom nemluvíme a trochu si dlužíme tu lokální paměť. Nedlužíme to historii, ale veřejnému prostoru, do kterého by se tyhle události měly dostávat,” uzavírá historik Michal Stehlík.

Celý rozhovor si poslechněte zde

Zprávy - další články