Vyhledávání
Zavřít
Aneta Vignerová otevřeně: Kvůli malým prsům jsem se styděla chodit i k tabuli
Aneta Vignerová (Foto: Profimedia)
13. července 2026·
Modelka Aneta Vignerová se na sociálních sítích podělila o velmi osobní vzpomínku z dospívání. Popsala, jak se kvůli posměškům za svůj vzhled styděla natolik, že si tajně vycpávala podprsenku. Dnes chce svým příběhem dodat odvahu dívkám, které prožívají něco podobného.
Aneta Vignerová se rozhodla otevřít téma, o kterém se podle ní stále nemluví dost. Ve svých instagramových stories popsala bolestivou zkušenost ze školních let, kdy se stala terčem posměchu kvůli tomu, že měla malé poprsí.
Modelka přiznala, že tehdejší poznámky spolužaček v ní vyvolaly pocit, že s ní není něco v pořádku. „Každá jsme do vínku dostaly něco jiného. A až časem pochopíme, že naše hodnota nikdy nebyla a nebude schovaná v tom, jak vypadáme,“ napsala na úvod.
Posměch od spolužaček ji poznamenal
Vignerová zavzpomínala na období základní školy, kdy ji nejvíce bolelo, že kritika přicházela právě od dívek, které považovala za kamarádky.
„Když jsem byla na základce, smály se mi hlavně holky, že nemám prsa. Říkaly mi ‚lentilky pod kobercem‘. Styděla jsem se chodit i k tabuli. Přemýšlela jsem, jestli mají pravdu. Jestli je správně mít větší prsa a jestli se mnou není něco špatně,“ svěřila se.
Pocit studu byl podle jejích slov natolik silný, že se snažila svůj vzhled skrývat. „Dokonce jsem si do podprsenky tajně dávala vycpávky, aby to nebylo tolik vidět. Jednou mi při hře vypadly a dodnes si pamatuji ten posměch, smích i pokřiky. Ten pocit studu byl tehdy obrovský.“
Dodala, že nejvíce ji mrzí právě to, že podobné poznámky přicházely od lidí, které považovala za kamarádky.
„Ženskost není číslo podprsenky“
Dnes se na celé období dívá s odstupem a říká, že tehdejší obavy byly zbytečné. „Dnes už vím, že žádná velikost prsou neurčuje, jaká žena jste. Ženskost není číslo podprsenky. A že tělo není něco, za co bychom se měly omlouvat.“
Podle Vignerové je dospívání samo o sobě velmi citlivým obdobím a někdy stačí několik vět, které si člověk nese ještě dlouhá léta. „Proto bych si přála, abychom byly k sobě navzájem laskavější. Nikdy nevíme, jak hluboko se naše slova mohou do druhého otisknout.“
Silný vzkaz dívkám
Ve svém vyjádření zároveň zdůraznila, že dnes už vůči tehdejším spolužačkám necítí zášť. „Těm holkám už nic nevyčítám. Byly jsme děti. Dnes jim to z celého srdce odpouštím.“
Na závěr vysvětlila, proč se rozhodla o své zkušenosti veřejně promluvit. „Jen díky dnešnímu rozhovoru jsem si uvědomila, jak citlivé téma pro mě prsa kdysi byla. A možná právě proto jsem to chtěla napsat. Třeba si to přečte nějaká mladá holka, která se dnes stydí úplně stejně jako tehdy já.“
Svůj příspěvek zakončila jednoduchým, ale silným vzkazem: „A já bych jí chtěla říct jediné – jsi dost. Přesně taková, jaká jsi.“
