Vyhledávání
Zavřít
MikAel: Druhá řada SuperStar byla ještě opravdová. S písničkou Spolu se po 17 letech vracím k češtině
Foto: archiv interpreta (se souhlasem)
13. července 2026··
Michael Foret aka MikAel představil v pořadu Konečně pátek svůj nový singl Spolu, promluvil o návratu k češtině po sedmnácti letech i o životě na Sardinii, kde právě v době rozhovoru bojovali hasiči s požáry. Zavzpomínal také na své působení v SuperStar a zamyslel se nad tím, proč je podle něj dnes důležité umět být chvíli sám se sebou.
Jak se máte na Sardinii?
Zavolal jste ve chvíli, kdy kolem nás v horách hoří. Létají tady vrtulníky, hasiči se to snaží dostat pod kontrolu, fouká silný vítr a je velké vedro. Takže jste se trefil do opravdu divokého večera. Doufám, že vy se máte lépe.
V Česku jsme si také užili velká vedra. Jaké je počasí na Sardinii v červenci?
To, co máme tady, už máte vlastně i v Čechách. Všechno se posunulo. Nejteplejší jsou tady červen a červenec, stejně jako u vás. Minulý týden jste měli v Česku až 41 stupňů, tady bylo 38. Člověk si moc nevybere. Výhodou Sardinie je, že můžete kdykoliv utéct k moři, kde fouká vítr a bývá maximálně kolem 35 stupňů. Díky moři je to mnohem příjemnější.
Já mám chalupu u velkého kaňonu a tam se teploty v červenci běžně dostanou přes čtyřicet stupňů. To už je opravdu na zbláznění. Pak stačí, aby slunce zasvítilo na suchou trávu, zvedl se silný vítr, jako dnes, a oheň se šíří obrovskou rychlostí. Okamžitě nastupují hasiči, letadla i vrtulníky.
Když jste si pro život vybral právě Sardinii, musíte být asi sluneční typ, ne?
Paradoxně jsem vždycky miloval v létě Norsko. Utíkal jsem do dvaceti stupňů, jezdil po moři, lovil ryby a chodil po krásných fjordech. Jakmile je nad pětadvacet stupňů, už se potím ve vlastní šťávě a přestává mi to myslet. Vedra opravdu nemám rád. Když můžu utéct k moři, do vody nebo se schovat někam do stínu a přečkat siestu pod střechou, je to příjemné. Ale vysoké teploty nejsou nic pro mě. A je pravda, že je to rok od roku horší.
Takže máte Sardinii vlastně jako trénink vystupování z komfortní zóny.
Přesně.
Pojďme k muzice. Vaše nová písnička Spolu je o pocitu, že člověk nemusí všechno zvládat sám. Že stačí mít vedle sebe někoho, s kým může jen být. Kdo je tím člověkem pro vás?
To je hezká otázka. Tu písničku jsem napsal celou sám – text, hudbu i produkci. Stejně jako celé album, které chystám na podzim letošního roku. Po sedmnácti letech se vracím k českému jazyku, protože češtinu mám moc rád. Stejně jako Českou republiku, kam se vždycky rád vracím, hlavně na Vánoce. Bez pohádek, cukroví a vánoček asi být neumím. Ozdobené palmy na Sardinii mě úplně neberou.
Ale zpátky k té písni. Já ji vnímám i tak, že člověku někdy stačí být sám se sebou. Poznat sám sebe, nespěchat, zavřít oči, jít se projít a naučit se žít sám se sebou. Když to člověk zvládne, zjistí, že vlastně nepotřebuje velké skupiny lidí ani neustálou společnost.
Samozřejmě je to písnička o blízkosti a jmenuje se Spolu. Ideální je, když máte vedle sebe skvělého partnera, partnerku, nejlepšího kamaráda nebo třeba jen chlupatého domácího mazlíčka. Zvlášť v dnešní době, kdy se všechno rozděluje a lidé se od sebe vzdalují. S tímhle pocitem jsem tu píseň napsal.
To byl vlastně dobrý paradox. Písnička se jmenuje Spolu, ale zároveň říká, že je důležité umět být sám se sebou.
Přesně tak. Myslím, že je to dnes hodně důležité. Každý, kdo má stresovou práci, to zná. Celá doba nás žene dopředu. Všechno je strašně rychlé, instantní. Facebook, Instagram, TikTok. Dnes už skoro ani nepotřebujete videoklip, stačí osmivteřinový reel. Dětem to dnes stačí. Už nejsme v době, kdy Michael Jackson natáčel videoklipy za desítky milionů dolarů. Dnes stačí iphone, natočíte krátké video nebo pozdrav fanouškům na tiktoku a máte hotovo. Je to zvláštní, hodně rychlá doba. Myslím si, že když trochu zpomalíme a naučíme se být chvíli sami se sebou, může nám to pomoct ji lépe zvládat. A třeba se jednou všechno zase trochu zpomalí.
Na závěr se musím vrátit o více než dvacet let zpátky. Je to přes dvacet let od vaší účasti v SuperStar. Chystá se nová řada. Budete se dívat?
Nevím, jestli ji tady na Sardinii vůbec chytím. Bylo to krásné období. Bylo mi sedmnáct let, měl jsem velké oči a hlavu plnou snů. Protože jsem z Moravy, vždycky u mě ale vítězila pokora. Přestože šlo tehdy o nejsledovanější televizní pořad vůbec. V jeden večer se na nás dívaly tři miliony lidí. Kdyby se něco takového povedlo dnes, televize by to slavily celý rok.
Museli jsme se naučit písničku za dva nebo tři dny a pak ji zazpívat před celým národem. V hale byly tisíce lidí a další čtyři tisíce zůstaly venku, protože nesehnaly vstupenky. Bylo to opravdu autentické a skutečná reality show.
Mám pocit, že někdy kolem třetí řady se to začalo měnit. Přicházela digitalizace, vydavatelství šla dolů, přestaly se prodávat desky a všechno se přesunulo do digitálního světa. Myslím, že je to škoda, protože právě tehdy se všechno začalo strašně zrychlovat. O tom jsme mluvili před chvílí.
Jsem rád, že jsem zažil právě tu druhou řadu v době, kdy to bylo ještě opravdové. Mám na ni krásné vzpomínky a z mého života nikdy nezmizí.
Samozřejmě život jde dál. Je to už dvaadvacet let. To je, jako kdybych se vás zeptal, co jste dělal na školním výletě v deváté třídě. Spoustu detailů si už nepamatujete, ale víte, že to bylo krásné období. A přesně takové vzpomínky na SuperStar mám i já.
