Kateřina Procházková: Čínská lidová republika nemá žádný nárok na Tchaj-wan. Nikdy nebyl její součástí

Vztahy mezi Čínou a Českou republikou nedávno poněkud zčeřila návštěva české delegace na Tchaj-wanu. Čínští vládní představitelé považují návštěvu za urážku a útok na čínskou státní politiku jedné Číny. K událostem se v pořadu Press klub na Frekvenci 1 vyjádřila sinoložka a analytička Kateřina Procházková. 

Hostem pořadu Press klub na rádiu Frekvence 1 byla sinoložka, novinářka a analytička projektu Sinopsis Kateřina Procházková. Nárok, který si Čína činí na Tchaj-wan, podle ní není legitimní.

“To je právě ten častý argument ať už čínských komunistů, tak českých, kteří je parafrázují. Říkají, že Čínská lidová republika má nárok na Tchaj-wan, nazývají ho odtrženeckou provincií, ale tak tomu vůbec není. V roce 1949 prezident Čankajšek a předseda tehdejší vládní strany Kuomintang opustili Čínu před čínskými komunisty, odjeli se dvěma miliony Číňanů na Tchaj-wan a tím pádem vlastně vznikly dvě Číny – Čínská lidová republika a Čínská republika Tchaj-wan,” popsala sinoložka.

“Nikdy tam ale nebyla žádná spolupráce, jestli se nepletu, ty země spolu dokonce více než 60 let nevedly žádné partnerství nebo dialog, k oteplení vztahů došlo až později. Takže čínská lidová republika nikdy neměla Tchaj-wan jako svou součást a nemá tedy žádný nárok na Tchaj-wan. Takové ty věty, jako že jde o separatismus a zahraniční politici podrývají jednotu Číny, tak tomu tak není,” uvedla.

Dochází ke genocidě a my mlčíme

Kateřina Procházková v letech 2004 až 2008 studovala Pekingskou univerzitu a v Číně strávila téměř deset let. Za tu dobu působila na Tchaj-wanu, v Hongkongu i Čínské lidové republice a procestovala i Sin-ťiang.

“Dodnes tam mám přátele. Ne se všemi jsem v pravidelném kontaktu, někteří se ztratili. To, co se děje v Sin-ťiangu v dnešní době, koncentrační tábory, milion a půl Ujgurů uzavřených v těchto zařízeních… Tam jasně dochází ke genocidě a my tady na západě o tom vůbec nehovoříme, v jednadvacátém století,” kritizuje novinářka.

Nejhorší je podle ní situace pro menšiny. Například Mongolové nebo Tibeťané podle Procházkové denně začívají potlačování svých práv a svobod.

“Když se jim podaří utéct, tak je to skvělé, ale ne každý se dostane z Číny. Jak víme, v Sin-ťiangu to v poslední době možné není. Ti lidé opravdu končí v těch převýchovných koncentračních táborech,” popsala.

Kreditní systém

Ani majorita to ale podle odbornice nemá jednoduché. “V Číně jsou lidé známkováni nebo bodováni za to, jak se chovají, a jestli se chovají jako správní straníci. To je systém, který byl zaveden za Si Ťin-pchinga, říká se tomu kreditní systém,” uvedla sinoložka.

“Člověk je bodován například za to, jak se chová na sociálních sítích. Když má dobré skóre, tak může cestovat, může si třeba jednoduše koupit letenku. Když to skóre nemá dobré, tak je z těchto benefitů vyloučen. Například cestuje klasickým vlakem a ne rychlovlakem a podobně. Používá se termín digileninismus. Tahle kontrola lidí za pomocí digitálních a nejmodernějších technologií v Číně funguje,” popsala.