Velikonoční pondělí se blíží! Co v Česku symbolizují řehtačky a pomlázky?

S velikonočními svátky se pojí tradice jako polévání vodou, barvení vajec apod. Zapomenout však nesmíme ani na požívání pomlázky a řehtačky. Co vůbec tyto nástroje symbolizují?

Pomlázky a řehtačky mají v našich končinách tradicí již po několik století. Je až zarážející, že se tyto tradice dodržují i v 21. století, kdy zejména mladší generace má jiné koníčky. Ve větších městech už mládež na lidové zvyky kvůli digitálním technologiím už ani nemá čas, nebo si jej nechce udělat. Na vesnicích a menších obcích však na tradice ještě nezanevřeli. Ale k čemu vlastně věci jako řehtačka a pomlázka, bez nichž bychom si Velikonoce nedovedli představit, slouží?

Řehtačka

Tento dřevěný nástroj si určitě vybavíte například z hokejového nebo tenisového utkání, se kterým přihlížející diváci během zápasu povzbuzují sportovce potažmo svůj klub. Původně však řehtačky sloužily ke svolávání k bohoslužbám od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Mají totiž nahrazovat posvátné zvony, které odletěly do Říma. Děti by proto měly třikrát denně chodit po městě nebo vsi s řehtačkami a řehtat.

Řehtačka má různé podoby. Pokud jste viděli v menší obci jezdit s dřevěnou věcí připomínající kolečko, která rovněž řehtala, pak jste zahlédli dřevěný trakař, jemuž se nářečně říká také tragač. K vidění o Velikonocích může být i klapačka. Ta se skládá z prkénka připevněného na malém držadle, na němž je kolem své osy otáčí kladívko, jež střídavě tluče dopředu a dozadu.

Řehtačku, klapačku nebo tragač však můžeme vidět převážně jen v malých obcích a vesnicích. Děti a mladí chodí s těmito pomůckami po vsi dokonce i na sváteční pondělí, se kterým se však žádná tradice nepojí. Je obecně zvykem slavit opravdové Velikonoce právě až o pondělním státním svátku, kdy se chodí koledovat a šlehat dívky i ženy. Je tedy velká pravděpodobnost, že na Velikonoční pondělí uvidíte chlapce s řehtačkou i pomlázkou.

Pomlázka

Tradiční česká pomlázka přežila v našem folkloru již mnoho stovek let. Zmínky o ní máme již ze 14. století, v Evropě ji však najdeme jen v České republice a na Slovensku. Ke šlehání pomlázkou patří také zvyk polévání vodou, který již najdeme například i v Polsku.

Chlapci a muži šlehali dívky a ženy kvůli tomu, aby byly krásné a zdravé. Pravá pomlázka by měla být upletena na Bílou sobotu z vrbových proutků a ozdobena by měla být pouze bílou stužkou. Jakmile bude dívka nebo žena vyšlehána, měla by pomlázku ozdobit stužkou libovolné barvy.

Šlehání pomlázkou je však oproti městu na vesnici zcela jiné. Lidé na vsi mají totiž k sobě daleko blíž, což je logické. Mimo rodiny se jdou tedy navštívit i sousedé a další známí. Platí, že čím menší obec, tím více známých. Šlehání pomlázkou je zejména na vesnicích spíše o mezilidských vztazích než o odměnách. Šlo především o děvčata, nikoli si dojít automaticky pro odměnu.