Cílem české školy ve Vietnamu je motivovat děti ke vzdělání. Rodiče nemají peníze a jejich ratolesti musí pracovat

Cílem organizace Czech Viet je přibližování vietnamské komunity Čechům a vzdělávání vietnamské komunity. Proč se jí Nguen Mahn Tung rozhodl založit? A jaké jsou jejich projekty? Hostem podcastu Dobro skladem byl nejen Tung, ale i vedoucí projektu Lucie Pštrosová. Podcast si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

V Česku žije 65 tisíc vietnamských občanů a po Ukrajincích a Slovácích jsou třetí největší minoritou u nás. První Vietnamci do tehdejšího Československa přišli už v 50. letech. Nguen Mahn Tung se narodil v Česku a dětství strávil na tržnici v Krnově. Ve 14 letech mu zemřel otec a on se musel postarat o bratra i matku, která navíc byla vážně nemocná, a tak hodně času trávila v nemocnici. Tato zkušenost pro něj byla inspirací k tomu, aby vytvořil česko-vietnamské organizaci Czech Viet a následně k založeni česko-vietnamského vzdělávací institutu. Do Vietnamu se poprvé vrátil v 17 letech, kdy se poprvé setkal i se svým dědou a s babičkou. To Lucie Pštrosová strávila v této zemi pět let v rámci studia a pak i práce. „S Nguenem jsme se znali už z dřívějška. Já jsem během svého žití ve Vietnamu pomáhala různými neziskovými organizacím. Jsou tam obrovské sociální rozdíly, které si nedovedeme v 21. století představit. To byl jeden z podnětů, proč začít pomáhat,” popisuje dívka.

Té Nguen nabídl spolupráci na projektu vybodování české školy ve Vietnamu v oblasti, kde mohou pomoci dětem. „Chceme jim ukázat, že mohou mít lepší život, než jejich rodiče a motivovat je ke studiu. Dětem to pomůže, protože jsou toho názoru, že stejně skončí na poli nebo jako prodejci suvenýrů, v nejhorším případě jako mladé nevěsty,” vysvětluje motivaci Pštrosová. Ve Vieatnamu žije 80% Vietnamců, ale je tam 54 minorit. „Tlak na studium dětí je vysoký. S Českem se to nedá srovnat. Když děti chodí do školy jen dopoledne, tak začínají brzy ráno. Odpoledne mají domácí vyučování, večer mají kroužky. Domů se dostanou třeba v osm, v devět večer a další den je čeká to samé. Běžná je i výuka v sobotu a v neděli,” popisuje Pštrosová.

Děti mají stále zažito, že musí rodičům pomáhat s prací 

Ale v rámci minorit a národnostních menšin je to jinak, K těmto dětem se většinou vzdělání nedostane, případně jen v omezeném množství. „Rodiny žijí z toho, co si tam vypěstují a uloví. I na vesnici jsou rodiče, kteří chtějí, aby děti měli vzdělání, ale nemají na to prostředky. To je 20 až 30% té nižší vrstvy. Platí si základní vzdělání, včetně potřeb nebo doučování. Jakmile dítě doučování nemá, tak školu nemá šanci dodělat,” doplňuje Tung. Cílem projektu je postavit nejen českou školu ve Vietnamu, ale také nastavit kvalitní program a udržet jej. „Každý rok jsme dělali malé projekty a posílali peníze neziskovkám. Ale když jsme se jich ptali, kolik dětí školy vystudovalo, tak nám řekli, že to neví, že jen ví počet postavených škol. Místní jsou zklamaní, že je sice vybudovaná škola, ale nikdo do ní nechodí. Děti mají totiž stále zažito, že musí rodičům pomáhat s prací a na vzdělání nejsou prostředky ani čas,” popisuje Tung.

Nyní mají už nabídnuté pozemky v oblasti, ve které se pěstuje čajovník. „Podpoříme rodinu a tím pádem i děti, aby mohly studovat. Zvýší se jejich kvalita života a vzdělání. Spolupracujeme i s českými školami a byli bychom rádi, aby docházelo i k výměnným pobytům nebo získání stipendia na střední škole. Ve Vietnamu jsou problémem i vzdálenosti. Děti třeba vystudují první stupeň, ale na druhý už nemohou, protože je to hodně daleko. Museli by dojíždět nebo být na internátu, na což rodiče ale často nemají peníze,” vysvětluje vedoucí projektu. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články