Dámský klub: Do kolika let má dítě spát v posteli s rodiči?

Vaše mládě už dávno není miminkem, ale stále spí s vámi v posteli. Je to správné? A kdy vlastně nastává vhodný okamžik pro to, aby se vaše dítě naučilo spát v posteli samo? Dnešní téma Dámského klubu na Frekvenci 1.

Co-sleeping pomáhá

Mnoho vědců už potvrdilo fakt, že spaní s rodiči, tzv. co-sleeping, pomáhá miminku minimalizovat riziko syndromu náhlého úmrtí. Profesor antropologie James McKenna podpořil tuto teorii svým výzkumem.

Ve spánkové laboratoři monitoroval matky s miminky a zjistil, že společné spaní matek a dětí přispívá také ke sladění jejich spánkového rytmu. Dr. Sunderlandová zase přišla se studií, která analyzovala dětský mozek. 

Z ní vyplývá, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti a noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů. To pak vede k celkovému neklidu a úzkosti. 

Když vaše malé spí vedle vás, nemusíte v noci vstávat na kojení. Když povyroste, váš vztah se bude společným spaním prohlubovat hlavně po emocionální stránce. A vyhánět ho s postele nemusíte. 

Většinou si dřív nebo později cestu do vlastní postýlky najde samo. Někteří odborníci se shodují, že společné spaní do pěti let věku dítěte je optimální.

Vše má své meze

Vaše dítko měří už víc než metr. Když si lehne napříč, zbývá vám jen pár centimetrů na to, abyste se vyspali. Pak se dá očekávat, že váš spánek příliš kvalitní nebude. Společné spaní by mělo být pro obě strany něčím příjemným a obohacujícím. 

Pokud to tak není, s potomkem se domluvte. Pokud dítě projevuje dál touhu spát s vámi v posteli, udělejte to tak, abyste se nedotkli jeho citů. Rozhodně se nesmí cítit jako odmítnuté. Naopak mu vyjmenujte výhody samostatného spaní v jeho posteli a nabídněte mu třeba to, že si uděláte každé ráno ve vaší posteli společnou čtvrthodinku.

A jak se dívají na společné spaní moderátorky Dámského klubu?

Markéta: „Názory se různí, moje dcera měla svojí postýlku, ale na dotek a všechno fungovalo. Tulila se vždycky po ránu, jakmile se dokázala dostat z postýlky, hned byla u mě. Kdybych mohla vrátit čas, chtěla bych, aby spala se mnou.“

Aneta: „Mám tak tvrdé spaní, že bych se bála, že dítě zalehnu. Stejně je lepší, když má svůj vlastní prostor, určitě čím dřív je dítě ve svém, tím lépe. A jako kompromis bych dala postýlku hned vedle mojí postele a přes žbrble bych mimču podala ruku, ať je klid.“

Podělte se s námi o vaše zkušenosti. Už dnes mezi 16. a 17. hodinou na Frekvenci 1.