Vyhledávání
Jak správně vychovávat?
Už při očekávání potomka většinou budoucí rodiče přemýšlejí o tom, jak se postavit k výchově. Jsou tři základní pohledy na výchovu.
Respektující výchova
Tento výchovný směr je v posledních letech čím dál oblíbenější. Dítě má větší volnost a pravomoci než dítě vychovávané přísně. O to důležitější jsou pevně vytyčené hranice. Tento směr s dítětem jedná jako s rovnocenným partnerem, respektuje jeho emoce, ale vyžaduje od něj totéž. Odměny ani tresty se tu nenosí. Rodiče se snaží být maximálně empatičtí a své ratolesti poskytují pevné obětí kdykoli je to potřeba. Cílem této metody je vychovat z dítěte samostatně smýšlejícího jedince, který sám cítí, co je správné.
„Poslušné dítě může být zbožným přáním i pýchou řady nepoučených rodičů. Když se pak takové dítě třeba chytne party, nešťastní rodiče často říkávají: Vždyť on to byl takový hodný, poslušný chlapec (poslušná dívka). Vlastně se nic nezměnilo. Jsou stále poslušní. Jenže teď poslouchají někoho jiného…“. To je jedna z myšlenek autorů knihy Respektovat a být respektován, která tuto rodiče s touto výchovou seznamuje.
Autoritativní výchova
Autoritativní postoj s sebou přináší spoustu pochval a trestů. Rodiče, kteří jej praktikují jsou na své děti poměrně přísní, což ale neznamená, že své dítě nemilují. Jen vyžadují poslušnost, a metody k jejímu dosažení se různí. Někdo za “přešlap“ rozdává pohlavky, jiný zabaví oblíbenou hračku, ale cíl mají stejný. Chtějí, aby potomek pochopil, že za špatné chování ponese následky. Tak to nakonec bude chodit i v době, kdy se z dítěte stane dospělý a bude se protloukat životem samo.
Liberální výchova
Jako dříví v lese roste dítě rodičů s liberální výchovou. Francouzské Laissez-faire se chápe jako „nechte věcem volný průběh“, což je pro tento výchovný styl typické. Děti jsou řízeny jen velmi málo nebo vůbec, a nejsou na ně kladeny téměř žádné požadavky. Následkem toho z nich mohou vyrůst méně výkonní jedinci.
Jaká výchova je blízká moderátorkám Dámského klubu?
Markéta: Vzhledem k tomu,že jsem majitelka jedné dcery, u které jsem si vyzkoušela, že moje pojetí disciplíny se s tím jejím neslučuje, tak jsem pochopila, že dítě potřebuje volnost. V rámci ní lze tvořit nějaká drobná omezení, ale vlastně cokoli, jako rodič, můžete ovlivnit jen málo.
Aneta: Vzhledem k tomu, že děti nemám, tak si to představuji jako Hurvínek válku, což znamená: děti jsou pro mě nekontrolovatelná zvířátka, kterým rodič musí vytvářet jisté hodnoty a naučit je , co je správně a co špatně. Proto by u mě vládla tvrdá disciplína.
Vašim názorům se budeme věnovat na Frekvenci 1 dnes v 16:00 – 17:00.