Průvodce za úspěšným a spokojeným životem: Schopnost přijmout kritiku!

Přinášíme další díl průvodce za úspěšným a spokojeným životem od Petry L. Krajčinovič. Pokračování nazvané „Schopnost přijmout kritiku!“ si můžete přečíst po rozkliknutí článku.

Vždycky jsem, byla přesvědčená o tom, že nezbytné je vzdělání, nejlépe vysokoškolské. Taky jsem si myslela, že bez vstupního kapitálu nelze rozjet ani stánek se zeleninou. Umění zobchodovat sebe sama a vytvořit ze svého jména kvalitní obchodní artikl. Důležité jsou i kontakty, takže introvert s odporem ke společenským akcím se bude těžko seznamovat a potkávat pro své projekty důležité lidi. Nezbytné je i pilování interpersonální komunikace, potřebné k úspěšnému vyjednávání. Stejně důležité domluvit sám se sebou.

Dá se říct, že takhle nějak by to mohlo fungovat, ale abyste byli opravdu úspěšní lidé a vystoupali na vrchol hory svých vizí, musíte být emocionálně zralí, bez toho se nehnete z místa. Přečtěte si, jaké jsou další dva kroky, potřebné ke zvládnutí vnitřní mentální hry.

Pokud jsme roztěkaní a sedíme jedním zadkem na několika židlích, nikdy nedosáhneme toho, po čem toužíme. K našemu cíli vede spousta cest, existuje nekonečné množství možností a jejich kombinací. Využívejte jen ty, které jsou kompatibilní s vaším cílem. Jděte, konejte, chybujte a učte se ze svých chyb. Na světě není nic, co by vás poučilo rychleji než chyba. Nejlépe se poučíte z těch, které vás nejvíc bolí, tím myslím ty chyby, na kterých tratíte partnera, čas, energii, finance, životní úroveň a další důležité aspekty spokojeného života.

Umět chybovat a ze svých chyb se poučit

Ukázkovým paradoxem hrubé omezenosti ve školství je mýtus o chybách. Úspěch ve škole spočívá ve správné odpovědi, dostaneme za ní jedničku. Udělat chybu je špatné. Za každou chybu snížená známka. Za chybu následuje trest. Tento hluboce zakořeněný mýtus z nás už od dětství vytváří ustrašené, vlastními chybami paralyzované jedince. Sama tenhle stav dobře znám, byla jsem přesvědčená, že chyby se neodpouští, jsou měřítkem mých schopností a bezchybností potvrzuji své kvality.

Když jsem před několika lety dostala největší podnikatelskou ránu vydáním hudební Paličkou praštěné kuchařky, která se všem líbila, ovšem málokdo si ji koupil, neskutečně mě to zocelilo a naučila jsem víc než na obou vysokých školách.

Dumala jsem nad tím, co jsem v té době měla sebou? Suverenitu, ta mi rozhodně nechyběla, pokora nikde. Dopředu jsem si nebyla jistá úspěchem a stresovala se, jestli bude knížka, zda se bude prodávat. Sama jsem v té době měla minimální zkušenost s PR a marketingem, ráda jsem přehodila tuhle povinnost na člověka, o němž jsem byla přesvědčená, že ví, co dělá. 

Pak jsem ho mohla lehce obviňovat z toho, že prodej stagnuje a za ním jde valná část mého neúspěchu, jaké slabošství. Doporučený náklad byl přehnaně vysoký, vzhledem k mému neznámému jménu, myslela jsem si – já omezená –  opak, se prodala ani ne čtvrtina výtisků.

Mohla jsem se hroutit a žalovat kudy jsem chodila, taky jsem to chvíli dělala. Pak jsem na sebe dostala takový vztek, sebrala se a s dluhem v řádech statisíců začala stavět sama sebe, své jméno a vlastní podnikání do latě. Dostala jsem lekci a nutně jsem ji potřebovala. Umět obrátit smůlu ve svůj prospěch je znak emocionální zralosti a síly charakteru, první krok ke zvládnutí vlastní mentální hry.

Strategie nás všech je minimalizace risku. Risk a s ním spojené chybování však patří do arzenálu člověka, který ví, co chce a potřebuje se učit. Jak se naučit dosáhnout čeho chcete a co nejrychleji? Z chyb! Získané zkušenosti dovedně aplikovat na sebe a další projekty a životní situace. Sumarizovala jsem všechny chyby, které jsem napáchala s Paličkou praštěnou kuchařkou a učím se z nich tak rychle, že do roka a půl jsem splatila dluhy a rozjela podnikání snů, poučena ze všech dosavadních chyb. Dnes můžu říct, že se na další chyby těším, přetavila jsem je ve výzvy.

Jak na věc:

Důležité je nelitovat se, načerpat to nejlepší ze svých chyb rychle a umět je obrátit ve svůj prospěch.
Přiznat si chyby a nelhat sám sobě vyžaduje emocionální zralost.

Schopnost přijmout kritiku

Svou Paličkou praštěnou kuchařku jsem po čase začala nenávidět. Dokolečka, dokola jsem poslouchala, že mi to říkali, zbytečně riskuji a výsledek je víc než nejistý. Hlavně rodiče, později se přidali i přátelé a známí. Kolik jsem si mohla „ušetřit“ peněz, nervů, času, energie. Říkali, že Paličkou praštěná je sice super, ale přece jsem mohla vědět, že knížka takto vyhraněná se bude nelehce prodávat. Já to ale nevěděla.

Při své tehdejší úrovni vědomí, s nulovými zkušenostmi, s obří mírou entuziasmu a polovičatou vírou jsem udělala, co jsem udělat měla. Kritika s úst rodiny nebyla konstruktivní, pouze mě udržovala v pocitu neschopnosti, marnosti a bezvýchodnosti. Důležitým faktem, který jsem zapomněla zmínit je, že jsem v té době zrušila všechny pracovní závazky a relativní jistoty. Tím rychleji jsem musela uvést věci do pohybu, aby nepřišel osobní a finanční bankrot.

Jak na věc:

Chyby se stávají, ale věci kolem se mění. Ti, kteří chtějí uspět a dosáhnout vlastního blaha to vědí. Pokud si myslíte, že podnikání je čas strávený v práci, tak se mýlíte. Jestli má být váš projekt úspěšný, musíte mu věnovat téměř všechen svůj čas. Přemýšlet o všech strategiích, tady se počítá každá minuta! Zatáhnout za naprosto všechny páky, míněno znalosti, dovednosti a zkušenosti směrem k cíli a to je nejdůležitější a navrch umět vyslechnout kritiku z úst schopných a schopnějších.  Být připravený, že klacky pod nohy budou létat zprava, zleva, negativita a opakované „ne“ je součást plánu.

Musíte počítat s tím, že než se věci zlepší, bude ještě hůř než je teď, kdo to ví, je emocionálně zralý.

MgA. Petra L. Krajčinovič

Životní styl - další články