Těžký život opozdilců: Vědci zkoumali skutečný důvod, proč někteří lidé chodí stále pozdě

Jak je možné, že někdo neustále přichází na smluvená setkání pozdě a jiný nemá potíže dostavit se včas? Vědci zkoumali, čím to je, že ani tresty a nepříjemnosti spojené z pozdními příchody opozdilce nikdy nepřevychovají.

Většina z nás zná alespoň jednoho člověka, který nikdy nepřijde včas. Možná jste tím člověkem dokonce vy sami. Čím to je, že někteří lidé nemají potíže zvládat všechno včas, zatímco pro jiné je to nesplnitelný úkol? Podle odborníků je to způsobené hned několika faktory.

Jedním z nich je, že někteří lidé snáze podléhají multitaskingu, tedy často vykonávají hned několik činností najednou. Mozek se pak méně soustředí na to, co dělá a úkol může snadno zabrat více času, než měl dotyčný původně v plánu. Dalším důležitým faktorem je takzvaný klam plánování. Tímto termínem psychologové označují jev, který se opět týká jen některých z nás. Takoví lidé totiž chybně vyhodnocují, kolik jim která činnost reálně zabere času.

Studie z roku 2002 pod vedením Jeffa Conte navíc odhalila, že se lidé v oblasti organizace času dělí na dvě skupiny. První se plně soustředí na dosažení výsledku v danou chvíli, druhá odsouvá své záměry na později. A příslušníci obou skupin mají odlišné přirozené vnímání času.

Zatímco lidé, kteří se soustředili na přítomnost, pocitově odhadli minutu na 58 vteřin, skupina plánovačů měla pocit, že minuta uběhla už po pouhých 77 vteřinách. V případě časového úseku několika minut se pak mezera ještě zvětšuje.

Jak se zbavit nedochvilnosti?

Podle studie uskutečněné v roce 2012 máme větší šanci si představit, kolik času nad činností reálně strávíme, když si její vykonávání v hlavě představíme a vizualizujeme. Další radou odborníků je také plánovat si méně věcí a určit si mezi nimi větší časové rozestupy. Důležité je také uvědomit si, že nemůžeme být na dvou místech zároveň a začlenit do svého harmonogramu dostatečné časové rezervy.

Ačkoli opozdilci na své pozdní příchody a jiná zpoždění doplácejí v pracovním i osobním životě, nezdá se, že by to mělo nějaký výchovný efekt. Nastavení mysli totiž není snadné jednoduše změnit. Vědci vypočítali, že například USA ročně přichází o neuvěřitelných 90 miliard dolarů jen kvůli různým pozdním příchodům. Ze všeho nejdůležitější je však poznání vlastní vady a vůle ke změně.