Viewegh to pěkně schytal: Obhajovat znásilnění chce silný žaludek, vzkazuje právník

2. října 2018·Zprávy·Barbora Pisingerová

Michal Viewegh se na svém blogu na serveru Lidovky.cz 1. října vyjádřil ke kauze amerického kandidáta na ústavního soudce Bretta Kavanaugha, který čelí obvinění z pokusu o znásilnění. "Děkuji Bohu, že jsem se narodil v zemi, kde jsem mohl na vrstevnice sáhnout," uvedl. Jeho slova však některým přišla dost nemístná. "Přesně kvůli lidem, jako jste vy, oběti znásilnění mlčely," vzkázal mu v úterý například kriminologický právník Pavel Houdek.

GALERIE: #MeToo a Růženka? Disney pohádky by v roce 2018 dopadly dost depresivně

“Tak jsem se nedávno dočetl v novinách, že třiapadesátiletý kandidát na ústavního soudce Spojených států amerických Brett Kavanaugh byl letos svou vrstevnicí profesorkou Christine Blaseyovou suverénně obviněn z toho, že ji v roce 1982 na jakémsi středoškolském mejdanu spolu s kamarádem strčil do prázdného pokoje, zalehl ji, zacpal jí rukou ústa, osahával ji a neúspěšně se ji snažil svléknout, zatímco kamarád na ně oba ‘opilecky skákal’,” začíná svůj článek na Lidovkách spisovatel Michal Viewegh.

Počínání Kavanaugha označil za “nevinný gymnaziální petting” a Blaseyovou za “severoamerickou krávu”. Jeho slova však pořádně hnula žlučí právníku Pavlu Houdkovi, který se zaměřuje na kriminologii a po celé republice navíc vyučuje sebeobranu. Při své práci podle svých slov potkal desítky žen, které přežily znásilnění nebo pokus o něj a nikdy to nikomu neřekly. Houdek se proto rozhodl napsat Vieweghovi otevřený dopis, ve kterém ho zasypal velmi ostrou kritikou.

“Označit jednání, které má zjevné znaky trestného činu znásilnění (ve stádiu pokusu) jako ‘nevinný gymnaziální petting’ chce notnou dávku ignorace a hodně pevný žaludek,” uvádí právník v dopise otištěném na témže serveru a pokračuje: “Nevinný petting skutečně nikomu nevadí, protože ‘nevinné’ jednání předpokládá oboustranný souhlas. A vězte, že i české hovado pozná, že dotyčná s jeho jednáním nesouhlasí, pokud ji u toho musí jeho kamarádi držet.”

Houdek v textu rovněž přemítá, jak by spisovatel asi reagoval, kdyby byla podobně napadena jeho dcera. “Přemýšlím, jak byste zareagoval, kdyby vaše dcera přišla domů ze školního večírku a řekla vám následující: ‘Nějací chlapi mě tam zatáhli do pokoje, osahávali mě a snažili se mě svléknout, ale podařilo se mi vysmeknout a utéct!'”

Právník je přesvědčený, že v takovém případě by celou věc vnímal spisovatel a otec zcela odlišně. “Ve světle Vašeho jiného sloupku, kde jste chtěl zbít jiného muže za to, že vaší dceři koukal do výstřihu, se odvážím odhadnout, že vaše reakce by nebyla: ‘Díky Bohu, že žiju v tak skvělé zemi, kde se tohle může stát!'” píše Houdek.

Viewegha na závěr označil za dinosaura, který se dovolává starých pořádků a vyjádřil potěšení nad tím, že jemu podobným již “zvoní hrana” a jejich doba pomalu končí.