Gábina z Ulice se brzy stane dvojnásobnou maminkou. Pochlubila se obrovským bříškem

26. února 2020··Barbora Pisingerová

Zdroj: Instagram / krejcikova.aneta

V Ulici sice řeší rodinné problémy, její soukromý život je ale v současnosti plný štěstí. Aneta Krejčíková (28) totiž co nevidět přivítá na světě své druhé miminko. Fanouškům se nyní pochlubila s rostoucím bříškem.

Je to sice teprve rok a půl, co se herečce Anetě Krejčíkové narodil starší syn Ben, už brzy se ale její rodina opět rozroste. Herečka známá především díky své roli v seriálu Ulice se na sociálních sítích v pondělí poprvé trochu odhalila a ukázala své těhotenské bříško.

Než se malé narodí, vyrazila totiž rodina na poslední dovolenou jenom ve třech. Seriálová Gábina zakotvila se svým synem a snoubencem v Jizerských horách, kde si společně užívali čerstvý vzduch a krásnou přírodu.

S Ondřejem Rančákem se Krejčíková zasnoubila již v roce 2017. Tehdy ji její milý požádal o ruku přímo na prknech Divadla Na Fidlovačce. Pak ale přišel malý Ben a teď ještě jeho sourozenec, svatba bude proto muset ještě trochu počkat.

“Láska k našim dětem je nekonečně bezedná studna. Pro děti jsem schopna udělat všechno. Jsou my. Zrcadlíčka nás všech,” napsala herečka před časem na své sociální sítě.

View this post on Instagram

1/2 O porodu Porod je, bože, tak hustej.❤️ Myslím, že jsem v životě nezažila nic silnějšího (jsem hodně emotivní, no?). V neděli večer jsem se po procházce v lese, kde jsem chodila každých 10 minut čůrat (nepřehánim?) svému partnerovi doma rozplakala slabým, zoufalým pláčem, že už nechci být těhotná. Nic proti mýmu dítěti proboha, bylo mi ctí být jeho domečkem a nosit ho, fakt, jen už Vám ten 9.měsíc příjde ku**vsky dlouhej! V pondělí v 5 hodin ráno, vstávám čůrat, jako každý den, min posledního půl roku a po cestě z postele na záchod, což je asi 4 metry, cejtim mokro na stehnech. “Bezva, takže už se začínám i pochcávat, peckaaa!!!” Absolutně mi nedošlo, že by mohlo jít o plodovou vodu, bylo to tak lehoučký, přirozený, pomalý… nevím co jsem čekala?‍♀️, asi nějakou větší flow?, no nic. Záhy mi došlo, o co kráčí. Ondra zrovna vstává do práce a s jemnou panikou v hlase říká, že teda jedem do porodnice. Načež “znale” říkám já…”v klidu, to neznamená, že rodim hned, muže to trvat i dva dny, jeď do práce, já si dám chill” Ondřej odjel a já jsem začala dost krvácet, což mě hrozně vyděsilo. Tak jasně, ptž krev, hrozně nepřirozený, že jo! ? Prvorodička.!? Nasedla jsem do auta a odvezla se do Podolský porodnice, předesílám, že mě vůbec nic nebolelo, tak jsem mohla řídit? V Podolí jsem šla na příjem, tam mi řekli, že rodím. Teda, že začíná proces porodu. Byla jsem otevřená na jeden, na dva prsty. Žádný kontrakce, plodová voda odtýkala furt. Ležím si na monitoru, poslouchám srdíčko a představuju si jaký to bude až Bena budu držet v náručí a ňuchňat mu jeho mini nožičky. V tom se, za strašnýho řevu, rozrazí dveře, kde asi metr ode mne stojí žena, jež je obrazem čistý bolesti. Strašně křičí a vezou ji rovnou na porodní sál, řekla bych, poslední porodní fáze. Do prdele!!! Neeee?‍♀️? To mě teda hodně vzalo, zmocnil se mě strach. Strach z bolesti, utrpení, který nezvládnu. Naprosto jsem zapomněla na všechny ty skvělý mantry a na dýchání a na sebe. Na důvěru sama v sebe. Celý život slýchávám a vnímám, jak je porod hroznej, jak se to musí přežít, “to zapomeneš, neboj”… Jakoby, to Tě hodně nakopne? Snažila jsem se celý těhotenství si to v hlavě přenastavit..

A post shared by Aneta Krejčíková (@krejcikova.aneta) on

View this post on Instagram

2/2 O porodu Od mala jsem hroznej bolestínek, takže jsem věděla, ze bolest prožívám víc, než mnozí jiní. Nicméně jsou tu lidi, kteří mě vedou a pomáhají překonávat zajeté modely. Abych pokračovala o porodu. Přišla jsem na porodní sál, rozdejchávala se slzama v očích, co jsem právě viděla na příjmu v doprovodu porodní asistentky se slovy. “Nebojte, každý to má jinak” a snažila se nekotvit právě v těch zajetejch modelech. Vyndala jsem si svůj skvělej levandulovej olej, zapla hudbu, šla si dát sprchu, umyla vlasy, namalovala pusu. Ano, koupila jsem si přírodní bio rtěnky, červenou a tmavě fialovou, abych, když budu mít náladu, si mohla namalovat pusu i s miminkem? A pak začaly kontrakce.. V tu dobu nějak přijel Ondřej. Kontrakce byly slabší po 6-10minutách.., takže byl prostor pro srandičky? Teď někdy přišla skvělá dula Sylva, viděly jsme se prvně, poněvadž dulička se kterou jsem byla domluvená, byla v Řecku☺️❤️ Pak kontrakce začaly být intenzivní, dlouhý a já se snažila si všechny ty pocity v těle zapamatovat. Sylva nás krásně vedla a Ondřej byl neuvěřitelně statečnej, že tam zůstal a podporoval mě. Asi po 10-11ti hodinách jsem byla, po klistýru a čípku na uvolnění porodních cest (asi?), otevřená na 10, takže se šlo skutečně rodit a to už je pohoda, to víš, že už dáš. A je to tak přirozený. Tělo i miminko ví úplně přesně, jak se chovat. Stačí se jen napojit na sebe a je to to nejlepší co můžeš udělat. Děkuji Sylvince, že je skvělá a další porod bez ní nemám v plánu? Děkuji Ondrovi, že se mnou žije všechny naše zkoušky života? Děkuji Benovi, že chápu úplný význam nekonečné lásky? Děkuji, že jsem žena. ? @porod_je_krasny

A post shared by Aneta Krejčíková (@krejcikova.aneta) on

- další články