Vyhledávání
David Vencl: V ledové vodě nikdy nemyslím na to, co bude za pět vteřin, ale na to, co je teď. Je to o tréninku, mozek vypne
David Vencl (Zdroj: Profimedia)
Hokej, fotbal, tenis nebo golf? Ani omylem, potápění na jeden na jeden nádech a ještě do ledové vody. To je to, co si našel trenér plavání a freedriver David Vencl. Aktuálně drží dva světové rekordy, které jsou zapsané v Guinnessově knize rekordů. Na co myslí, když se potápí a proč si vybral zrovna tento sport? Vencl byl hostem podcastu u Lucie Černé Trefa do Černé(ho).
Freedriver, otužilec a dvojnásobný světový rekordman v plavání pod ledem na jeden nádech David Vencl byl odmalička veden k pohybu a ke sportu. „Jako malý jsem dělal stolní tenis a atletiku, závodně fotbal a basket, ale po nějakém čase mě to vždycky přestalo bavit. Jsem tělocvikář, takže dělám vlastně všechny sporty. I když vodu dělám závodně, tak mě to pořád baví. Vody jsem se nikdy nebál, můj táta neměl nikdy strach mě pustit i do hloubky. Stál poblíž a věděl, že se za 10/15 vteřin někde vynořím,” vzpomíná Vencl, který doporučuje vést děti k potápění už od útlého věku. „Není tam ta obava zádrže dechu, to přichází až s pozdějším věkem. Určitě je dobré dětem doporučovat plavání.”
Sám Vencl přiznává, že jeho vnitřní podstatou je překonávání jeho samotného. „Jsem tak trochu exhibionista a má pro mě větší význam udělat něco, co lidi viděli. Přijdu třeba v zimě k vodě, do které se mi nechce a čekám, až někdo přijde a pak se potopím. V roce 2015 jsem se zúčastnil prvních závodů, technicky jsem to nezvládl, ale výkonnostně to bylo velmi dobré. Normálně bych tu disciplínu vyhrál, nakonec jsem ale skončil desátý,” říká s tím, že po vynoření musí dokázat, že při ponoru nebyl v bezvědomí. „To se občas stává, třeba při tvrdých trénincích nebo u různých testů na rekordy.”
Očekávání na mistrovství světa nemám
Jeho osobní rekord výdrže pod vodou je 8 minut 35 vteřin a jak sám říká, devět minut by mohlo brzy padnout. Třeba na mistrovství světa, které ho čeká už za pár dní. Na tom minulém byl čtvrtý. „Očekávání nemám, brzdilo by mě to. Soustředil bych se na to, jak se připraví soupeři, budu od nich brát inspiraci. Je to poměrně brzy od rekordu, který byl dost psychicky náročný. I trénink teď nemůže být úplně na pohodu, musím hodně dřít. Hodně pracuji s termínem komfortní zóna. Představuji si to, jako takový kruh. Hned za tou komfortní zónou je zóna učení a za tím je zóna zděšení. Pokud chceme mít více zážitků, tak je nutné z té naší komfortní zóny vystupovat. A já chodím na tu hranu zděšení a snažím se tu hranu najít. Je dobré přemýšlet i nad tím, abych správně zregeneroval a nevynechal trénink,” popisuje freedriver.
Chtěl jsem rekord a nechtěl jsem riskovat
Aktuálně drží Vencl dva světové rekordy. U prvního uplaval pod ledem na jeden nádech 81 metrů, u druhého se bez neoprenu v zamrzlém jezeře potopil do hloubky 52 metrů. „Na první jsem měl dost času a klidu. Ten den jsem se cítil třeba na 110 metrů a po těch 81 metrech jsem si říkal, že je to dobrý, ale dál už jsem neměl díru. Chtěl jsem ten rekord mít a nechtěl jsem riskovat,” říká Vencl. Ponor do 52 metrů byl podle něj na krev a později řekl, že podruhé už by do toho nešel, i kdyby ho někdo překonal. „Na konci jsem plival krev, ale o sebe jsem se nebál. Všechno mělo tak jak mělo být, proč tam ta krev byla, ještě nevíme. V tu chvíli je nutné tělo pozorovat a správně regenerovat a odpočívat. Cesta nahoru byla pomalejší a trvala delší dobu. Nahoře jsem byl zadýchanější,” přiznává s tím, že původní plán bylo 50 metrů.
Kvůli kameře a světlům od filmařů se lano zkrátilo, ale jak sám freedriver říká, dva metry nejsou něco, co by ho mělo nějak výrazně rozhodit. „Spousta lidí mluví o tom, že by měla pod vodou strach, že je to tlak být tam sám. Používám techniku vizualizace, ponor si představuju. Představuji si, jak k té vodě jdu, minutu se v ní aklimatizuji, pak se nadechnu a mám rozmyšlený každý metr, co budu dělat. Prvních dvacet metrů kopu, 30 metrů nemusím nic dělat, protože jsem těžší, než voda a padám ke dnu a trhám dole lístek. Nahoru těch 50 metrů kopu. Takhle jsem si to vizualizoval a je to kvůli tomu, že si na to mozek zvykne a hlava to pak vezme tak, že to tam zná a není to pro ní žádné překvapení. Jen si opakuju jen to, co jsem si představoval na tom tréninku. Nikdy nemyslím na to, co bude za pět vteřin, ale to, co je teď,” říká David Vencl. Podcast Trefa do Černé(ho) můžete slyšet na platformě Youradio Talk.