Vyhledávání
Kočky jako hlavní problém úmrtí ptáků. Škodí jim ale i doprava, kácení stromů na rekonstrukce domů
Ilustrační foto (Zdroj: Depositphotos)
Česká společnost ornitologická (ČOS) byla v roce 1926 založena jako vědecká organizace, která má za cíl zkoumat ptáky a jejich populace. Dnes je neziskovou organizací, která i po sto letech navazuje na odkaz zakladatelů a zabývá se výzkumem a ochranou ptáků a zajímá se o svět, kde lidé a ptáci žijí v harmonii. Hosty podcastu Dobro skladem byla zástupkyně ředitele ČOS Lucie Hošková a Lukáš Viktora, který se věnuje řešení konfliktů mezi člověkem a ptákem.
ČOS sdružuje přes 7 tisíc členů, profesionálů i amatérů, kteří se o ptáky zajímají a snaží se je chránit. Činnost organizace je velmi rozsáhlá, je tak jasné, že nemohou pokrýt všechno. „Naši činnost je založena na vědeckých poznatcích, máme vlastní data a na jejich základě se dozvídáme zajímavé věci o ptácích: co jim vadí, jací přibývají a jací ubývají a kde se vyskytují a kde už ne. Na základě toho plánujeme naší ochranářskou práci. Právě tady jsou důležití nejen členové, ale i naši podporovatelé. Data sbíráme z celé Evropy a pak z toho počítáme indexy a vývoje ptačí populace,” říká Lucie Hošková a jako příklad dává třeba Ptačí hodinku, tedy zimní sčítání ptáků, které probíhá vždy první víkend v lednu už pět let. Další viditelnou činností organizace jsou třeba ptačí parky.
Město je pro ptáky takovým biotopem, protože člověk je součástí živočišné říše a tudíž i jeho obydlí do toho patří. „Ptáci se chovají tak, aby za cenu co nejméně energie měli, co největší benefity. Pokud se v tom prostředí ptákům líbí, tak se i za cenu nějakých negací v tom prostředí usídlí a zůstanou tam. Bohužel ve městě žije čím dál tím více druhů, což není moc dobré. Město nabízí ptákům alternativu otevřené krajiny, i díky tomu, že ve městech je možnost zelené krajiny,” říká Lukáš Viktora. Mezi nejznámější městské ptáky patří vrabec domácí, který je ale třeba v Praze na vyhynutí. Mezi další druhy můžeme zařadit rorýsy, jiřičky, kavky, poštolky nebo třeba holubi.
Ochranná skla vůbec nepomáhají
Ptáci ve městech ztrácejí plachost a proto jim hrozí i velké nebezpečí. „Jednou z největších nástrah jsou volně žijící kočky. Kočky jsou největší příčiny úhynu ptáků. Liší se to podle zemí, protože ne všude kočky žijí na volno, ale je to velký problém. Podle dat by v USA mělo zemřít ročně cca 800 milionů ptáků. Kvůli kočkám je to ale skoro dvojnásob, 1,6 miliard ročně. Špatně se o tom mluví, navíc s veřejností. V obydlené zástavbě je spousta dalších problémů; doprava, opravy domů, kácení stromů a další,” vypočítává Viktora a upozorňuje, že ptáci rozhodně nejsou hloupá zvířata. „Na nejrůznější plašičky, ať už jsou vidět nebo cítit, si už dávno zvykli. Pochopí, že strašáci jsou pasé. Je to problém a v tomhle směru nejsou snadní soupeři. Jediné, co zabírá jsou nejrůznější mechanické ochrany, které jsou vidět, protože je možnost, že si to pták uvědomí a tomu místu se vyhne.”
Pro ptáky jsou velkým nebezpečím nejrůznější zasklené plochy. Ty se sice mohou tvářit, že jsou označeny tak, aby do nich pták nenarazil, ale opak je bohužel problém. „Jakákoliv prosklená plocha, ať už je průhledná nebo má povrchovou zrcadlovou úpravu, takže odráží všechno, co je před ní, tak může být pro ptáky nebezpečná. Ať už se v ty nalepené siluety věřilo, tak se ukázalo, že když je jedna silueta na velké skleněné ploše, tak je to, jak kdyby tam nebylo vůbec nic. Ptáci to nevnímají jako nebezpečí, protože se vyhnou té siluetě a narazí kdekoliv jinde. Jediným řešením je, že plocha je vidět jako celek, třeba to, že je před ní žaluzie, polep skla, který na sebe upozorní nebo ochranné sítě. Dá se to řešit, ale když ta věc vzniká a ne když už stojí, což je bohužel nejčastější příklad,” vysvětluje Lukáš Viktora. Podcast Dobro můžete slyšet na platformě Youradio Talk.