Psycholožka Love Islandu Šárka Červinková promluvila: To nejhorší přijde až po vysílání

Šárka Červinková (Zdroj: Frekvence 1)

Co se děje s psychikou lidí, kteří se dobrovolně nechají sledovat kamerami a následně hodnotit tisíci diváků? Hostem pořadu Konečně pátek byla psycholožka Šárka Červinková, která pracovala s účastníky reality show Bachelor, Love Island, Farma nebo Ruža pre nevestu. Popsala, jak se soutěžící vybírají, proč je psychologická péče důležitá ještě dlouho po skončení natáčení a co může s člověkem udělat vlna nenávisti na sociálních sítích.

Práce psychologa u reality show podle Šárky Červinkové nezačíná až ve chvíli, kdy se rozsvítí kamery. Ještě před natáčením dostává užší výběr zájemců a vytváří jejich psychologické posudky. Cílem je mimo jiné odhadnout rizika spojená s účastí a zjistit, zda člověk zvládne tlak, který podobný formát přináší.

„Moje práce, když budu mluvit o sobě, začíná tím, že dostanu nějaký užší výběr účastníků nebo zájemců a já s nimi dělám poměrně komplexní psychologický posudek, aby se vlastně nějakým způsobem odhadla rizika té jejich účasti,“ vysvětlila Červinková.

Vybíráme pro vás

Ve věku 27 let zemřel jediný syn supermodelky Cindy Crawford. Příčina smrti zatím není známá

Přečíst článek →

Podle ní se důraz na psychologickou péči v reality show výrazně zvýšil i po tragických případech v zahraničí. V rozhovoru připomněla britský Love Island, po jehož odvysílání podle ní došlo k sebevraždám bývalých účastníků. Právě podobné případy podle Červinkové vedly produkce k mnohem většímu důrazu na podporu soutěžících.

Kamera se vypne, tlak ale nekončí

Psycholog je účastníkům k dispozici také během samotného natáčení. Červinková zasahuje například ve chvíli, kdy se člověk dostane pod silný tlak, otevře se mu nezpracovaný problém z minulosti nebo se jeho psychický stav začne zhoršovat.

„Když dochází k nějaké destabilizaci, nepohodě, k něčemu nepříjemnýmu, to znamená účastníkovi se přitíží z nějakého důvodu psychicky, třeba je pod větším tlakem, tak tam jsem já, abych ho podpořila a nabídla mu nějakou krizovou intervenci,“ popsala.

Paradoxně ale může být ještě náročnější období, kdy už je natáčení dávno skončené a pořad se začne vysílat. Teprve tehdy soutěžící zjišťují, jak je vnímá veřejnost. Na sociálních sítích mohou přijít stovky nebo tisíce komentářů a člověk, který několik týdnů žil v relativně uzavřeném prostředí produkce, se najednou musí vypořádat s masivní pozorností.

„Za mě i tady ta péče je mnohem klíčovější a častější než během samotnýho natáčení,“ upozornila psycholožka. Reakce veřejnosti a případná kyberšikana podle ní mohou být pro některé účastníky velmi náročné.

Proč nás baví sledovat cizí dramata?

Moderátor Ondra Kubala se během rozhovoru ptal také na to, proč mají reality show po celém světě takovou popularitu. Červinková vidí několik důvodů. Diváci se mohou s některými účastníky identifikovat, jiné si naopak okamžitě znepřátelit. Svou roli podle ní hraje také obyčejná zvědavost a určitá míra voyeurismu.

A existuje i méně lichotivé vysvětlení. „Když vidíme, že někdo udělá chybu, tak máme pocit, že jsme lepší,“ uvedla psycholožka. Reality show jsou zároveň postavené na emocích a mezilidském dramatu. Produkce proto pochopitelně nehledají lidi, kteří budou celé týdny tiše sedět v rohu.

„Do těch reality show nechodí úplně nudní lidé nebo málomluvní,“ poznamenala Červinková. Podle ní je důležité, aby účastník v divákovi nějakou emoci vyvolal – ať už pozitivní, nebo negativní.

Proč se lidé do reality show hlásí?

Důvodem nemusí být jen touha po slávě nebo vyšším počtu sledujících. Červinková během psychologických pohovorů slýchá také vysvětlení, že zájemci chtějí zažít něco nového nebo využít životní příležitost. U některých lidí ale může touha po velké pozornosti souviset i s tím, co jim chybělo dříve.

„Řada z nás se potýká s tím, že jim chyběla někde v dětství nebo v dospívání ta potřebná pozornost nebo láska, otec nebo matka. Tak tu pozornost si potom dosycujeme v těch dospělých vztazích,“ vysvětlila. Reality show podle ní může nabídnout právě obrovskou dávku zájmu ze strany štábu, diváků i sledujících na sociálních sítích.

Love Island / Foto: Profimedia

Lajk jako malá odměna pro mozek

Od reality show se rozhovor přirozeně dostal také k sociálním sítím. Kubala otevřel téma potřeby vnějšího potvrzení prostřednictvím lajků a reakcí. Červinková upozornila, že právě lajky působí na dopaminový systém a člověka mohou motivovat k neustálému vyhledávání další odezvy.

„U těch lajků hovoříme i o tom, z toho vychází vlastně poslední výzkumy, že ten lajk způsobuje v mozku člověka něco, jako je mikrodávka kokainu,“ řekla. Potřeba uznání se podle ní může v dospělosti projevovat různými způsoby a často souvisí s tím, jakou pozornost nebo ocenění člověk dostával v původní rodině.

Naked Attraction může ovlivnit, jak hodnotíme ostatní

Řeč přišla také na nahou seznamku Naked Attraction. Červinková přiznala, že jí tento formát osobně není příliš blízký. Z psychologického pohledu ale podle ní může diváky přitahovat právě fakt, že dostávají možnost bez omezení sledovat něco, co běžně ve společnosti veřejné není.

Právě letí na Frekvenci 1aktualizováno před 2 min

1Malý návrat v čase: Jiří Korn zveřejnil vzácnou fotografii s dcerou10 tis.+ čtenářů dnes2Týdenní horoskop: Kdo zazáří v práci a komu zamotá hlavu láska?3 990 čtenářů dnes3HOROSKOPY: Blíženci, do lásky je třeba vložit trochu osobnosti2 710 čtenářů dnes4Setkání Bohdalové s politikem má dohru: Herečku naštval jeho příspěvek

Zároveň upozornila na možný vliv podobných pořadů. Podle výzkumů, o kterých mluvila, mohou lidé sledující reality show častěji posuzovat ostatní podle vzhledu. Vyšší může být podle ní také tolerance ke konfliktnímu chování, protože ho divák při pravidelném sledování podobných formátů začne vnímat jako běžnější.

Jak přežít vlnu hejtu?

Jedním z hlavních témat rozhovoru byla kyberšikana, kterou mohou soutěžící po odvysílání zažívat. Zvlášť nebezpečná může být pro člověka, který už má zkušenost se šikanou, odmítáním nebo jiným nezpracovaným traumatem. „Můžou se ta zranění otevřít, oživit,“ vysvětlila Červinková.

První rada je přitom poměrně jednoduchá: pokud to jde, nenávistné komentáře vůbec nečíst. Pokud se jim člověk kvůli své práci vyhnout nemůže, doporučuje psycholožka vyhradit si na sociální sítě pouze konkrétní čas.

„Pokud to musím číst, protože pracuju třeba se sociálními sítěmi, tak si dávat takzvaný block time. To znamená, že čtu ty komentáře jenom omezenou dobu během dne a potom už tomu nevěnuju pozornost,“ radí.

Stejně důležité je podle ní požádat vlastní okolí, aby člověku nepřeposílalo každý negativní komentář, který se o něm na internetu objeví. A má smysl s hejtry bojovat? Podle Červinkové většinou ne. „Je to ztráta času,“ odpověděla na otázku, zda se má člověk snažit anonymní kritiky přesvědčit o své pravdě.

Smysl může mít reakce na konstruktivní kritiku nebo věcný dotaz, případně jasné nastavení hranic. U vulgárních a opakovaných útoků doporučuje spíš blokování. Dobrou zprávou podle ní je, že i internetová pozornost bývá pomíjivá. S příchodem dalšího pořadu nebo jiné kauzy zájem veřejnosti rychle slábne. „Ty hejty se skutečně rychle vystupňují, ale taky rychle klesají,“ dodala psycholožka.

Celý rozhovor s psycholožkou Šárkou Červinkovou si můžete poslechnout v pořadu Konečně pátek ZDE. 

___________

Zdroj:

Pořad Frekvence 1 – Konečně pátek