Naděje pro pacienty s demencí: Pomáhat by jim mohl robot MARIO

Zmírnit osamělost osob trpících demencí, usnadnit jejich interakce s blízkými nebo rozvíjet jejich koníčky. S takovými cíli vznikl projekt robota-společníka MARIO, který loni završil tříletou pilotní fázi.

Výsledky prvních testů tento týden novinářům v Bruselu prezentovala koordinátorka projektu, irská profesorka Dympna Caseyová, podle níž robot dokázal oživit sociální vazby pacientů a posiloval jejich mentální aktivitu. Překvapilo ji, jak snadno si MARIO získával jejich přízeň.

Pojízdný strojový asistent je o něco nižší než dospělý člověk a tvarem připomíná figurku ze hry Člověče nezlob se. S pacienty dokáže komunikovat díky digitálnímu řečovému systému, přičemž na výběr je mužský i ženský hlas. Na přední straně má robot dotykovou obrazovku, přes kterou uživatelé ovládají jeho funkce.

“Obsah byl utvářen samotnými osobami s demencí, jsou to věci, se kterými skutečně chtěli pomoci,” popsala ČTK Caseyová vývoj robota, do něhož byly zapojeny desítky pacientů. MARIO jim pak například připomínal narozeniny blízkých a různá výročí, domluvené schůzky s lékaři či to, že si mají vzít léky.

Obsahoval také různé herní aplikace, hudební přehrávač či “vzpomínkovou” aplikaci, která připomínala radostné události ze života pacientů a nabádala ke konverzaci.

Osamělost a nedostatek interakce s dalšími lidmi je podle Caseyové zásadní výzvou v péči o osoby trpící demencí. “Hodně z nich tráví mnoho času tím, že sedí sami doma, třeba u televize,” řekla. Na demenci neexistuje lék, avšak terapie stimulující společenské vyžití pacientů kvalitu jejich života zlepšují a zpomalují zhoršování jejich stavu, dodává profesorka Irské národní univerzity v Galway.

Robota MARIO si v rámci testu vyzkoušelo 38 pacientů ve třech zemích a třech různých kontextech. V Itálii byl nasazen v běžném nemocničním prostředí, v Irsku ve speciálním ústavu a v Anglii byl zapojen do domácí péče. Testy v reálném prostředí trvaly vždy osm týdnů.

Pacienti prý na nového asistenta reagovali nadšeně a často o něm hovořili jako o kamarádovi. Převážně pozitivní byly podle Caseyové i ohlasy od pečovatelů či příbuzných pacientů. “Na začátku jsem měla pochybnosti o tom, zda lidé přijmou robota… a oni mě naprosto ohromili,” řekla.

Zkušební provoz podle autorů projektu přinesl slibné výsledky a ukázal, že MARIO je schopný sociální izolaci osob s demencí snížit a také je přimět ke koncentraci při používání aplikací. Caseyová uvedla, že své poslání plnil nejlépe, když fungoval jako jakýsi prostředník v interakci s další osobou. Díky jeho přítomnosti údajně některé pacienty začala i častěji navštěvovat jejich vnoučata.

Od většiny zúčastněných se MARIO dočkal pozitivních reakcí, avšak objevily se i jisté problémy. Velkým úkolem pro případné pokračování projektu by bylo zajištění lepší technologických dovedností pečovatelů pro optimální práci s robotem. Autoři chtějí také zapracovat na řečovém systému a opatřit robotického pomocníka schopností rozeznávat obličeje.

“Potřebujeme více testů v reálném světě s většími počty účastníků, abychom potvrdili zjištění a dále prozkoumali, co je pro osoby trpící demencí užitečné,” uvádí Caseyová. Pilotní fázi jejího projektu podpořil bezmála čtyřmi miliony eur (přes 100 milionů Kč) evropský program Horizon 2020 a tým nyní usiluje o další peníze z rozpočtu Evropské unie. “Už jsme zažádali a věříme, že to vyjde, ale budeme si muset počkat,” řekla Caseyová.

Irská profesorka zároveň podotkla, že MARIO nikdy nebude více než robot-společník a cílem projektu není nahrazovat pečovatele či zdravotní sestry. Vzhledem k pokrokům v oblasti chytrých technologií ale očekává, že nová verze MARIO bude značně pokročilejší a že oblast robotických asistentů obecně čekají v příštích několika letech velké změny.

Galerie

?>