Zapojování neslyšících do kulturního života v Česku stoupá, chybí však tlumočníci

V České republice vzniká řada kulturních akcí, které do svého programu zapojují aktivity pro neslyšící. I přes přetrvávající stereotypy a stigmatizaci tím společnost handicapovaným dává více prostoru a snaží se o jejich začlenění do běžného i kulturního života. Největší úskalí ovšem přetrvává v komunikaci, neznalosti znakového jazyka a nedostatku tlumočníků v ČR. ČTK o tom v pátek za organizaci Tichý svět zaměřující se na pomoc a služby neslyšícím informoval ředitel Leoš Mačák a pracovnice komunikace Lenka Jiroutová.

“Lidé začínají být zodpovědnější, jsou otevření a cítí, že je potřeba si pomáhat. I co se týká zaměstnávání a celkové integrace lidí se sluchovým handicapem,” sdělil Mačák. To se podle něj projevuje právě i v kultuře a umění.

“Neslyšící jsou například skvělí fotografové, grafikové, mají vztah k vizuálnímu umění a navíc cítí vibrace, takže jsou i častými návštěvníky koncertů,” dodala Jiroutová. Příkladem může být letošní ročník hudebního festivalu Colours of Ostrava, na kterém několik koncertů do znakového jazyka tlumočila Američanka Amber Galloway Gallego.

Kulturní vyžití pro neslyšící podporují také divadla. Kromě toho, že sami handicapovaní mají několik činoherních klubů, tak nově jedno ze svých představení pro ně otitulkovalo Švandovo divadlo. “Kultura a neslyšící jdou ruku v ruce. Hodně se to rozvíjí. Například festival Jeden svět Člověka v tísni má projekt Jeden svět pro všechny, který je vyloženě zaměřený na to, že ve svém týmu má různě handicapované lidi,” řekla Jiroutová.

Akce pro neslyšící nabízí nárazově i Národní galerie. Lektoři Tichého světa letos vystoupili také na festivalu Signal, kde v Riegrových sadech vyučovali znakový jazyk.

I přes značný nárůst možností pro neslyšící Mačák stále největší úskalí spatřuje v komunikaci. “Největší problém neslyšících je, že jejich handicap hned nepoznáte. Slepce s holí můžete nasměrovat, vozíčkáři pomůžete, neslyšící svůj problém mnohdy ale nevysvětlí a mnozí od něj odchází bez nabídnutí pomoci,” uvedla Jiroutová. Značné ulehčení by nastalo ve chvíli, kdy by více lidí začalo ovládat znakový jazyk, který by se mohl vyučovat už od dětství. Podle odhadů umí v České republice znakovat okolo 10 tisíc lidí.

Tichý svět v rámci svých aktivit znakování vyučuje a provozuje i vlastní zpravodajství. “Dvacet minut zpráv ve znakovém jazyce ve veřejnoprávním médiu je podle mě málo,” uvedl Mačák. Tým neslyšících pracovníků Tichého světa proto denně pro diváky se stejným handicapem připravuje vlastní zprávy.

Letos zároveň vede svoji první celoroční kampaň, kdy ve dvanáctidílném cyklu Tiché osudy ve spolupráci s organizací HateFree Culture a ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou představují příběhy neslyšících lidí, včetně sportovců.

Nezisková organizace Tichý svět funguje od roku 2006. Zaměřuje se na tři služby – sociální rehabilitaci, odborné sociální poradenství a tlumočnické služby. Dlouhodobě pracuje na sérií dílčích projektů, mezi které patří mimo jiné provozování Tiché kavárny a Tiché cukrárny zajišťující občerstvení do kavárny i například catering do firem.

Organizace zároveň zřizuje Tichou linku, která nabízí online tlumočení do znakového jazyka 24 hodin denně a přepis mluvené řeči. Tichý svět působí Praze i dalších městech, jako jsou Brno, Ostrava, Kladno, Plzeň či Hradec Králové.

Zdroj: ČTK