Do jaké míry je normální zapomínat? Paměť ovlivňují léky i řada chorob

Do jaké míry je normální zapomínat jména a hesla? Nějaké to "okno" ještě není příznakem choroby. Nedostatky v paměti jsou častější se zvyšujícím se věkem, ale důvodem mohou být psychické problémy nebo deprese, píše italský deník Corriere della Sera.

Mnozí lidé si stěžují na svou paměť. Všichni si chceme lépe a více pamatovat a především se ujistit, že “díry” v paměti nejsou známkou nastupující demence. Ačkoli jde o velmi rozšířený jev, neurologové, psychiatři a geriatři se těmito lehčími propady paměti, které jsou většinou označovány za klinicky bezvýznamné, jen málo zabývají. Jsou formy takzvaně funkční, které nemusejí vyvolávat znepokojení, ale které závisejí z větší části na střetu naší reálné paměti s požadavky stále složitějšího světa.

“Stává se, že člověk vstoupí do místnosti a zapomene, proč tam šel, nebo že ztratí nit při konverzaci anebo zapomene pin své karty. To se stává denně,” uvádí Jon Stone z Edinburské univerzity. “Jsou to také důkazy té skutečnosti, že tyto kognitivní nedostatky rostou ruku v ruce s postupujícím věkem,” dodává.

Nizozemská studie realizovaná na 2000 zdravých lidí ukázala, že 29 procent osob ve věku od 25 do 35 let soudí, že jim vynechává paměť. Tento podíl roste na 34 procent ve věku od 40 do 50 let, na 41 procent ve věku od 55 do 65 let a na 52 procent ve věku od 70 do 85 let. Až 60 procent těchto lidí jejich zapomnětlivost znepokojuje. Stížnosti na mezery v paměti mohou souviset s depresivními stavy a s pocitem, že se člověk necítí zcela zdráv. Někteří lidé přisuzují zapomnětlivost emočním problémům, nedostatku specifických zájmů nebo věku. Většina osob příčinu zapomnětlivosti nezná.

V hlavní roli psychické potíže

Pocit ztráty paměti nejenže není známkou budoucí demence, ale zhruba polovina případů se časem zlepšuje, když jsou překonány psychické potíže, jež jsou v některých případech příčinou zapomínání. Podle Stonea a jeho spolupracovníků je možná dosti jasně rozlišit některé okolnosti zhoršení paměti, které nemají nic společného s rizikem rozvoje demence.

Patří sem symptomy nefunkčnosti paměti. Člověk většinou v takovém případě ani nejde k lékaři a znepokojuje se jen málo. Obvykle jde o člověka, který má přehnané požadavky na paměť.

Člověk si stěžuje na špatnou paměť a malou schopnost soustředění, to však může být výrazem deprese nebo úzkosti. Tyto nedostatky mohou přetrvávat i poté, co byl depresivní stav překonán. Většinou se jedná o stav, o němž nevypovídají kognitivní testy. Léčbou základního onemocnění se situace zlepší.

Paměť ovlivňují i další choroby

Člověk má výpadky paměti, jichž si povšimnou i ostatní členové rodiny. Může zapomínat pin karty nebo dokonce rodinná výročí, která si ostatní dobře pamatují a jichž se sám v minulosti zúčastnil. Problém s pamětí tu je přítomen, ale není konstantní či rozšířený. Lidé například zapomínají jména některých známých osob, ale mnohá jiná si pamatují. Takový stav nelze přičítat na vrub psychických či neurologických poruch a nezhoršuje se, ačkoli ten, kdo ho prožívá, jej považuje za znepokojivý.

Choroby jako je syndrom chronické únavy či syndrom dráždivého tračníku často s sebou nesou kromě nespavosti a pocitu únavy také pocit problémů s paměti. Také některé léky, jako je gabapentin, pregabalin či tricyklická antidepresiva, mohou vyvolávat pocit ztráty paměti. Tento stav obvykle poté, co lék přestaneme užívat, zmizí.