Vyhledávání
Vojtaano: Přechodného pěstouna může dělat jen někdo. Obdivuji tyhle lidi, moc jich v budoucnu nebude
SOS vesničky
V České republice je stále více než sedm tisíc dětí, které vyrůstají v ústavní péči. Podle novely zákona nebudou smět být (už za dva roky) děti do tří let do ústavní péče umísťovány. Bude tak potřeba větší množství přechodných i dlouhodobých pěstounů. Jejich počet ale zatím nijak výrazně neroste. V podcastu Dobro skladem si o tomto tématu povídala Žaneta Slámová s Cyrilem Maliňákem, ředitelem programů Doprovázení pěstounských rodin z organizace SOS vesničky a Vojtou Záveským alias Vojtaanem, moderátorem Evropy 2.
Známý zpěvák Vojtaano se s manželkou rozhodl adoptovat syna. „Hodně jsme si to zjišťovali, ale člověk nemá představu, jak je to náročné, i během přípravy. A to nemluvím o jednání s úřady nebo soudní proces, který to všechno rozděluje. Nikdo asi nebyl během příprav připraven na to, jak moc se člověk musí podívat do sebe, aby na nějaké věci přišel a mohl vychovávat dítě. Otevřou se vám nové obzory,” odhaluje a dodává, že většina párů přípravy absolvuje. S manželkou od začátku věděli, že jsou tam správně, a že to je ta správná cesta. U pěstounské péče se nejvíce párů či jedinců bojí komunikace s biologickými rodiči. „Toho se osvojitelé na rozdíl od pěstounů bát nemusí, ale i tak toto téma s dítětem řešit musí, dnes už je to dané i zákonem.”
Přechodní pěstouni mají dítě v péči rok a pak ho předávají ideálně do adoptivní rodiny. Těžké je dítě do rodiny přijmout a pak ho po této době poslat pryč. „Moje zkušenost je, že si to nejprve neuvědomují. Pak když nastane ta situace, tak je to hodně náročné. V tomto se ale věnují i v přípravách, protože tohle je v přechodné pěstounské péči asi to nejnáročnější. Situace nejsou lehké, zvláště, když dítě nejde dál, ale vrací se třeba do biologické rodiny, kde to stále není ideální nebo musí do ústavní péče,” říká ředitel. „Náš syn je už osmým dítětem pěstounských rodičů. Je to pro ně těžké, ale jejich cíl je jasný, aby se dítě mělo dobře. Pro mě je to nepředstavitelné, a i když jsme o tom přemýšleli, tak jsme si s manželkou říkali, že k tomu ještě musíme dojít,” doplňuje zpěvák.
Nikdo si nedovede představit, co pěstouni musí zažívat
„Být pěstounem je pořád vnímáno jako podivnost,” řekl v jednom rozhovoru Maliňák. „Bavíme se s pěstouny, jak žijí a tohle jim říká spoustu lidí. Že jsou někdy nepochopeni okolím, ale je pravda, že po nějaké době si už na to okolí zvykne, že se starají o potřebné dítě. I mně se stává, že někam přijdu a lidé jsou překvapeni z toho, co dělám,” říká ředitel. Vojtaano se s něčím takovým nepotkal, právě naopak. „Říkali jsme si, kdo to může dělat a obdivovali jsme tyto lidi. Jen nás to ujistilo, když jsme se pak potkali s tou naší rodinou. Může to dělat jen někdo a moc jich není. Nikdo si nedovede představit i to, co on musí odevzdat. Jsem v šoku z toho, že pro někoho je to divná věc.”
Už v přípravě jsou žadatelé připravováni na to, že je dobré třeba od pěstouny převzít nějaké návyky, jako je třeba používání stejného pracího prášku. „Je to pro to, aby změna dítěti neublížila a nebyl to pro něj moc velký šok. Tohle nám hrozně ulehčili, nebyl to od nich tlak, ale naopak. Šlo to krásně samo, ale je to tím, že už vědí, co mají dělat. Je neuvěřitelné vidět kombinaci lásky a profíka,” usmívá se Vojtaano a dodává, že si s pěstouny sedli i lidsky. „Dostali jsme půlročního vymazleného a klidného chlapečka, který má krásný režim. To by z ústavu nešlo. Dostali jsme miminko, které bylo zvyklé jíst, spát, žilo v klidu a v milujícím prostředí. Je to sluníčko a je to díky nim.” Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na Youradio Talk.