Milujte se! Jste přece skvělá!

14. ledna 2011·Večer·Redakce
Když se narodíme, miluje nás kde kdo. Maminka, tatínek, babičky, dědové, teta se strejdou, a dokonce i starší bratr, protože se naivně domnívá, že mu nebudete brát jeho hračky.

Sotva trochu vyrosteme, očekává se od nás, že budeme lásku vracet a budeme roztomilá holčička, která lidi kolem sebe prostě miluje. A začneme čím dál tím častěji slýchat rady typu: „Je to tvůj bratr (za bratra lze libovolně dosadit zbytek příbuzných, paní učitelky i přátele vašich rodičů)! MUSÍŠ ho mít ráda!“

Když se z copaté holčičky proměníte v mladou ženu, rozšíří se okruh lidí „kteréprostěmusítemilovat“ o muže. O ty, které opravdu milujete, ale oni nemilují vás. O ty, kteří by vás na rukou nosili, vy o ně moc nestojíte, ale zkoušíte sama sebe přesvědčit, že to je ta správná láska.

Některým z nás se povede najít toho pravého muže a narodí se nám dítě. Milujeme ho. Kruh se uzavírá. Moment! Ještě ne! Někde tam chybíte vy! Nemáte na lásku k sobě samé čas. Stydíte se říkat, že se máte ráda. Často se k sobě i tak chováte. Staráte se o domácnost, o staré rodiče, o malé děti, o pohodlí pro vašeho muže, chodíte do práce, která vás nebaví, protože splácíte hypotéku, jíte moc nebo málo, kouříte krabičku denně a uklidní vás už jenom lahev vína. Tak co? Poznáváte se? Jestli ne, tak gratulujeme! A jestli ano, tak pozor, je nejvyšší čas na změnu. Vy jste ten nejdůležitější člověk na světě! Milujte se. Láska k vám samotným vás promění v usměvavou pohodovou bytost.

Holky, buďme samy sebou, užívejme si své pocity, tělo a nálady, mějme rády i ten prokletý premenstruační syndrom a naše kilogramy, říkejme, co cítíme a ne to, co se od nás čeká. Nebojme se přiznat si naše touhy a přání (a že mohou být hodně odvážná!) a zůstat tak trochu v kůži našich babiček, které se měly rády bez ohledu na to, jestli měly na břiše celulitidu nebo nějaké to kilo navíc.

Další epizody pořadu Večer

Doporučujeme