Vyhledávání

Zavřít

DÁMSKÝ KLUB: Milujeme se, ale nebydlíme spolu. Kdo se má stěhovat ke komu?

8. ledna 2016·Večer·Redakce

Možná jste to zažili nebo aktuálně zažíváte. Máte vztah, který funguje a který chcete posunout dál. Jenže vám se nechce opustit pohodlí vlastního bytu. Co s tím?

Můj byt, tvůj byt

Generace našich rodičů a prarodičů podobné dilema neřešily. Žít single se nevyplácelo ani finančně, ani vlastně nebylo možné. Bytů bylo málo. Zamilovaní obvykle žili každý u svých rodičů. Pokud se rozhodli pro společné bydlení (a měli štěstí na byt), zařizovali se od začátku v novém společně.

Dostupné bydlení není problém

Dnes je situace jiná. Zejména ve větších a velkých městech se mladí lidé brzy osamostatňují a odcházejí od rodičů do podnájmu. Ti odvážnější rovnou využívají hypotéku a pořizují si vlastní byt. Pohodlí vlastního bydlení je k nezaplacení, je to svoboda a nikdo nás nenutí ke kompromisům.

Problém s tolerancí

Ve chvíli, kdy se dva singles dostanou z fáze randění a nezávazného chození do úrovně „oficiální pár“, začínají řešit i společné bydlení. A co teď: Kdo se má stěhovat ke komu? Je lepší oba stávající byty pustit a pořídit si společné bydlení?

Prověrka vztahu

Společné bydlení je zkouškou, jestli zvládáme všechny partnerovy libůstky a umíme respektovat jeho (zlo)zvyky. Opravdový vztah by měl zvládnout všechny nástrahy, pokud o to budou oba stát. Ale je to práce!

Jak vidí společné sestěhovávání se Markéta s Anetou?

Markéta: No, pokud je přebytek bytů, pak je přebytek problémů a vlastně to není problém. Když spolu dva lidé chtějí být, tak si cestu najdou. A když ne, tak je každá výmluva dobrá. Třeba, že nemůžu opustit byt po babičce…..

Aneta: Tak nedělejte nic, zůstaňte mingles = lidé, kteří mají partnery, ale nechtějí s nimi bydlet. A pokud spolu chcete bydlet, ale nedokážete se dohodnout u koho, tak na to podle mě ještě nejste připravený, protože vztah je o kompromisu a dříve nebo později ho jeden z vás dvou bude muset udělat.