Vyhledávání
Sylvester Stallone o triumfu Rockyho: Místo radosti jsem po Oscarovi cítil smutek
Sylvester Stallone / Foto: Profimedia
Když Rocky v roce 1977 získal Oscara za nejlepší film, mělo jít o jeden z nejšťastnějších okamžiků kariéry Sylvestera Stalloneho. Jenže herec dnes přiznává, že místo euforie cítil hlavně smutek. V hledišti mu totiž chyběli lidé, od kterých tehdy nejvíc potřeboval podporu – jeho vlastní rodiče.
Stallonemu bylo teprve třicet let, když se z Rockyho, kterého napsal a zároveň v něm ztvárnil hlavní roli, stal obrovský filmový fenomén. Snímek získal deset nominací na Oscara a nakonec proměnil tři z nich, včetně té nejprestižnější za nejlepší film. V rozhovoru s Tracy Smith pro CBS Sunday Morning ale Stallone přiznal, že tehdy vůbec nevěřil, že by Rocky mohl zvítězit nad filmy jako Taxikář, Network nebo Všichni prezidentovi muži.
„Seděl jsem tam a říkal si: Nemáme šanci vyhrát. Dokonce za mnou chodili i jiní scenáristé, kteří byli ve hře a bez obalu mi říkali: ‚Nevyhraješ,‘“ zavzpomínal. Když pak Jack Nicholson oznámil vítěze a zazněl název Rocky, Stallone chvíli nevěřil vlastním uším. „Říkal jsem si: To snad není možné, to musí být vtip. Slyším vůbec dobře? Co je to za bzukot?“ popsal okamžik, kdy sál propukl v jásot.
Kim Kardashian znovu zamilovaná. Před Hamiltonem ale dlouho nikoho nechtěla
Přečíst článek →Namísto okamžitého nadšení ale přišel úplně jiný pocit. „Když se ozval potlesk, měl jsem chuť se propadnout do sedačky. Opravdu. Nebyla to žádná euforie. Spíš jsem byl trochu smutný, protože jsem chtěl, aby to byl slavnostní rodinný okamžik. Něco jako: ‚Tak jsme to dokázali.‘ Jenže takové to nebylo.“ Důvodem byla především nepřítomnost jeho rodičů, kteří se rozhodli oscarového večera nezúčastnit. Stallone připustil, že právě to v něm zanechalo stopu, se kterou se ani po desetiletích úplně nesmířil.
„Je to obrovský, téměř výbušný okamžik, a přesto byl zároveň strašně smutný. Chcete tam mít lidi, které milujete, i když vás dřív odmítali. A najednou jste na Oscarech a oni tam s vámi ani nechtějí být. V tu chvíli vám dojde, že se s tím možná nikdy úplně nesmíříte,“ řekl už dříve v rozhovoru s Gayle King pro CBS Mornings.
Právě zkušenosti z dětství podle něj ukazují, jak zásadní vliv mohou mít rodiče na své děti. „Rodiče by si měli uvědomit jednu věc. Děti jsou jako měkká hlína. Tvarujete je, můžete do nich udělat důlek, můžete jim ublížit nebo je shodit ze stolu – a už nikdy nebudou mít úplně stejný tvar. Nosím si to v sobě dodnes. Přál bych si, aby to tak nebylo. Modlím se, snažím se s tím pracovat, ale pořád to tam je.“ O komplikovaném vztahu s rodiči, především s otcem, píše Stallone také ve svých nových memoárech The Steps. „Tehdy mi došlo, že jedinou lásku, kterou v té fázi života opravdu cítím, je láska lidí sedících ve tmě,“ shrnul Stallone vzpomínku na publikum, které mu tehdy tleskalo.
_________
Zdroje:
