Vyhledávání
Vojtaano: U adopce nehledají ideální dítě k vám, ale pro dítě hledají ideálního rodiče. Syna už nám vzít nemůžou
Vojtanno (Zdroj: Frekvence 1)
Muž mnoha talentů. Vojta Záveský alias Vojtanna můžete slyšet na Evropě 2, vidět v seriálech i filmech nebo na pódiích s kytarou v ruce nebo jako stand-up komika. V podcastu Trefa do Černé(ho) se s Lucií Černou bavili nejen o hudbě, ale i o adoptovaném synovi.
Vojtanno teď nejvíce žije muzikou, a jak sám říká, zajímalo by ho, zda jí něco překoná. „Myslím si, že ne, ale nikdy neříkej nikdy,” směje se Vojta, který se původně začal živit jako herec. Jako malý ale rád parodoval reklamy. „Bylo mi třeba čtyři roky a říkal jsem si, že je dobrý, když se lidi smějí. Dělalo mi to dobře.” Hereckých rolí má na kontě ale dostatek; Kriminálka Anděl, Vinaři, Bajkeři, ale jak sám říká, chce herectví omezit a věnovat se spíše hudbě. „Řekl bych, že výčet na ČSFD bych bral hezčí, ale ničeho nelituji. Bral jsem to tak, že z toho vždycky něco bude a vždycky jsem tomu projektu věřil a dal jsem do toho všechno. Pak jsem byl třeba trochu zklamaný, protože v tom nemáš poslední slovo a to je i důvod, proč dělám hudbu. Já mám tu vůli v tom, jak to bude vypadat nebo jak to bude znít,” vysvětluje Vojtanno.
Zpěvák nemá úplně nejslušnější texty. „Napadají mě. Už ve škole jsem zjistil, že mě napadají pi*oviny a celou dobu jsem přemýšlel, k čemu jsou dobrý. Myslel jsem si, že to bude jen k vyrušování nebo k pobavení třídy, ale teď mě to živí a baví. Nemůžu za to, byl bych hrozně rád, kdyby mě napadla nějaká symfonie. Nejsem jazzman, ale spíš takový rock´n´rollový zpěvák a baví mě, když je to od podlahy a je to na rovinu,” směje se Vojtanno s tím, že si je vědom toho, že jeho písničky poslouchají i mladší.
Nikdy nás nenapadlo syna vrátit
Záveský má adoptovaného syna. „S manželkou jsme spolu dlouho a žili jsme skvělý single život. Nebyli jsme ten pár, co by chtěl mít hned rodinu. Rozkoukali jsme se trochu pozdě a přírodní početí úplně nefungovalo. Měli jsme různé možnosti, včetně umělého oplodnění. Od začátku mi to prostředí nesedělo a oběma nám přišlo, že něco není tak jak má být a říkali jsme si, že umělé oplodnění asi není naše cesta,” přibližuje zpěvák rodinný příběh. Sám si prý dovedl představit, že by se staral o dítě, které “jakoby není jeho.” S manželkou se shodli, že do možnosti adopce půjdou. „Trvá to dlouho, protože do toho zasahuje i soud. Dlouho to může trvat, i když má velké požadavky, což můžeš napsat do vstupního dotazníku. Systém adopce je, že nehledáš správné dítě pro sebe, ale těm dětem se hledají správní rodiče. Je tam i velmi zajímavé školení. Nejdříve jsme si říkali, co se tam můžeme dozvědět, ale každá informace byla hrozně zajímavá; je tam tolik věcí, nad kterými nepřemýšlíš a jsou důležité. Ten proces může trvat třeba půl roku nebo i delší dobu. Pak přijde den D.”
Vojta s manželkou mají dvouletého Toníčka, kterého si vzali od pěstounů. „Tondovi bylo okolo půl roku. Nejprve se jede na úřad, kde dostaneš složku s fotkami. Za pár dní jsme pak jeli na neutrální půdu na setkání s pěstouny a se zástupci úřadů. Jakmile ho žena dostala do náruče, tak úplně vypnula a nevnímala. Manželka si nepamatuje, zda v ní byl nějaký pocit lásky, ale já si u ní vybavuji, že si jí hned získal,” vzpomíná zpěvák a dodává, že když si syna přivezli definitivně domů, tak cítili velkou zodpovědnost a novou formu lásky. „S manželkou jsme měli skvělý život, nic nám nechybělo, ale najednou se tam naše zdvojnásobila.” Po předání dítěte mají biologičtí rodiče i noví rodiče půl roku na to se rozmyslet. „Je to období během soudů. Nikdy nás nenapadlo ho vrátit, už jsme chtěli, aby byl jenom náš a byli jsme rodina. Teď už nám ho ale nikdo vzít nemůže,” usmívá se Vojtaano. Podcast Trefa do Černé(ho) můžete slyšet na platformě Youradio Talk.