Vyhledávání
Říká se jednou voják, vždycky voják. U mě to platí, říká bývalý basketbalista a dnes trenér Michal Miřejovský
Michal Miřejovský (Zdroj: se souhlasem Michala Miřejovského)
Z basketbalu na vojnu a pak zase zpátky k basketbalu. Michal Miřejovský dnes působí jako kondiční trenér české basketbalové reprezentace, jeho profesionální kariéru ale překvapivě ukončila vojna. Proč se nevrátil jako hráč a co mu život v armádě dal? Podcast Druhý poločas si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.
Dříve působil jako basketbalista, pak voják ve službách Armády České republiky a dnes je to kondiční trenér české basketbalové reprezentace. „Společným jmenovatelem těch profesí je výkon. Největší tlak pociťuji teď jako kondiční trenér, protože je to pro mě velká zodpovědnost připravit hráče,” myslí s Michal Miřejovský, který to jako basketbalista z Pardubic dotáhl až do ligy. Kariéru mu ale ukončila povinná vojenská služba. K oblíbeném sportu se pak už jako profesionál nevrátil. „Můžeme to nazvat mladickou nerozvážností, protože stát se profesionálním basketbalistou byl můj dětský sen. Protože jsem neměl výsledky na škole, kterou jsem dal kvůli sportu stranou, jsem musel na rok na povinnou vojenskou službu,” vysvětluje Miřejovský. Podle svých slov neměl jako basketbalista moc velký talent, ale zase ohromnou touhu bojovat. „Říkali mi pitbul, protože jsem bránil největší hvězdy soupeře a nedal jsem jim ani centimetr zadarmo.”
Po basketbalu se mu na vojně stýskalo, halu měl totiž kousek od kasáren. „Byl jsem v kontaktu se spoluhráči. Ze začátku to bylo těžké, ale pak jsem si uvědomil, že moje cesta povede někam jinam.” V armádě Miřejovský strávil nakonec 15 let. „V 21 letech jsem skončil povinnou službu, ale basketbalové dveře už byly zavřené. Měl jsem rád disciplínu, vojenský život je pestrý a nevěděl jsem, co budu dělat dál. Armáda mě přijala zpátky, udělal jsem zkoušky a vzali mě do Čáslavi na leteckou základnu,” popisuje svoje vojenské začátky. Prvních pět let působil Miřejovský jako řidič. Výhodou byla, že v armádě je sport její důležitou součástí a vojáci mají k dispozici vybavení, místa i posilovnu. „Po pěti letech mi nabídli, abych nastoupil do skupiny speciální tělesné přípravy, což pro mě byla neskutečná nabídka. Na starost jsme měli fyzickou přípravu vojáků nebo učit piloty přežívat poté, co musí opustit letoun. To bylo hrozně zajímavý i pro mě osobně, protože když se dostanete mimo svou komfortní zónu, tak teprve zjistíte, jací jste,” myslí si bývalý basketbalista. Sám se přesvědčil, že je týmový hráč, že se na něj jeho kolegové v týmu mohou spolehnout, je fyzicky zdatný a psychicky odolný.
Být kondiční trenér české basketbalové reprezentace je pro mě sen
K basketbalu se vrátil jako kondiční kouč a mohl za to jeho dřívější spoluhráč Libuš Stria, který si chtěl prodloužit kariéru. „Nebýt jeho tak bych u armády ještě zůstal. Odcházel jsem po 14,5 roku, po 15 letech služby máte výsluhu. Jak se říká, jednou voják, vždycky voják. A u mě to platí. Jsme hrdý na 15 let v armádě, protože si myslím, že mě to hodně změnilo a dalo mi to hodně do života. Nenajdu nic negativního, co bych ze sebe chtěl dostat, bylo to pro mě skvělé období,” říká Miřejovský. Sám přiznává, že rozhodnout se opustit armádu pro něj bylo největší výzva. „V armádě máte stabilní příjem a neměl jsem důvod práci opouštět. Na druhou stranu, jít k basketbalové reprezentaci byla snová nabídka. Dal jsem hodně na emoce a na intuici na to, že je to cesta, kam se vydat,” vysvětluje. Jeho přístup je o celistvosti, a jak sám říká, zajímá ho celkový život sportovců. Nejen samotný trénink, ale i psychická stránka, životní styl či regenerace. „Všechno v tom těle ovlivňuje všechno a vše spolu souvisí.”
Jako kondiční trenér se věnuje třeba i basketbalistovi Tomáši Satoranskému. „Po něm všichni něco chtějí a já se snažím o pravý opak. Snažím se mu pomáhat, být na jeho straně a nic po něm nechtít,” popisuje Miřejovský, který byl součástí týmu, který na mistrovství světa v Číně zaznamenal v roce 2019 skvělé výsledky. „Bylo to pro mě nové a náročné. Jsem introvert a najednou na mě mířili kamery i mikrofony. Snažím se v tom ale zlepšovat,” říká na závěr Michal Miřejovský. Podcast Druhý poločas si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.