Jiří Šlitr se narodil přesně před sto lety. Muž mnoha talentů snil o Broadwayi

Skládal půvabné písničky, které zná dodnes celý národ, byť od jeho narození to je dnes rovné století. Krajina posedlá tmou, Klokočí či Nashledanou - to jsou jen některé z nich. Jiří Šlitr byl samoukem s mnoha talenty a na co sáhl, to mu šlo. Proslavila jej hudba a divadlo, ale on sám se nejvíc cítil být výtvarníkem. Divadlo Semafor, které založili s Jiřím Suchým, se stalo alfou a omegou pražské kultury 60. let minulého století. Tento svět opustil Šlitr tragicky a předčasně ve svých 45 letech, o Vánocích roku 1969, přesto však stačil vtisknout do českého uměleckého prostředí svou originální stopu.

Říkali mu Doktor klavír nebo Doktor matrace, na klavír uměl hrát virtuózně. Také na všechny druhy harmonik, varhany, kytaru, trubku a saxofon. Své nemotornosti využil k vytvoření úspěšného prototypu zasmušilého komika v buřince a šlích, kterým vyvažoval nezvalovsky tryskající náladu Suchého textů. V soukromí byl ale velký gentleman, mluvil výborně německy, rusky, francouzsky a anglicky.

Za nedlouhý čas svého života toho Šlitr stihl neuvěřitelně moc: složit hudbu téměř ke 330 písničkám, hrát ve dvacítce divadelních her, v několika celovečerních a televizních filmech. A také ilustrovat dvacítku knih.

Svět ho sice vábil, ale v zámoří mu to nevyšlo

Vábil ho i velký svět zahraničního umění. Ještě před založením Semaforu byl s Laternou Magikou v Bruselu a na zájezdech v Polsku, Vídni a Londýně. A snil o Broadwayi. V polovině šedesátých let měl v New Yorku samostatnou výstavu, kontakty mu zajistil Jiří Voskovec, který na něj také vzpomínal: “Tahal z kapes skicáky plné oslnivě pravdivých rychlokreseb všech koutů New Yorku.”

Za mořem to nakonec nevyšlo, o to úspěšnější však byl doma. Semafor v té době patřil ke špičce české divadelní kultury. Před divadlem stály dlouhatánské fronty, Šlitr se Suchým psali hit za hitem, hru za hrou – Taková ztráta krve, čtyři písničková pásma o Zuzaně, Kdyby tisíc klarinetů a další. Asi nejslavnější z nich byl Jonáš a Tingtangl, ve kterém Šlitr poprvé vystoupil na semaforském jevišti i jako osobitý zpěvák a Suchého herecký partner.

Po mnoha slavných hrách v Semaforu si oba v roce 1966 zkusili samostatné programy – Suchý Benefici a Šlitr Ďábla z Vinohrad, hodně bigbítový a méně intelektuální projekt. A po dalších dvou hrách už následoval jen Jonáš a doktor Matrace, hra okořeněná špetkou humoru z podivnosti doby, pro kterou Šlitr napsal své nejhezčí melodie včetně songu Jó, to sem ještě žil.

Odešel náhle v pouhých 45 letech

Náhlá smrt jej dostihla o Vánocích roku 1969. Umělce, který nekouřil, téměř nepil, nechodil na večírky a zdravě jedl, našli v ateliéru jeho blízcí s dívkou. Oba už byli mrtví a příčinou smrti byla otrava plynem, který mohl unikat ze starých kamen. Pohřbili ho na Vinohradském hřbitově.

Zůstaly po něm písně, které zná dodnes celý národ

Zůstaly po něm písničky, jež časem zlidověly. A muzikantské obrázky a dívčí akty, které vešly ve známost až po jeho smrti. V roce 2005 mu byla udělena medaile Za zásluhy 1. stupně in memoriam. A jeho jméno připomíná i swingový hudební festival Jiřího Šlitra, který se loni konal v Rychnově nad Kněžnou už po šesté. Šlitr měl k tomuto městu blízko, kromě studia na místním gymnáziu tu po 2. světové válce hrával o sobotách a středách v přízemí tehdejšího hotelu Puchwein na Starém náměstí.

Celebrity - další články